Včera jsem byla na pracovní schůzce a potkala jsem se tam s jedním velmi sympatickým a vzdělaným Kuvajťanem zcela neurčitého věku. Ony ty bílé dišdaši občas prostě matou a když pak ty lidi potkáte v “normálním” oblečení, tak je často ani nepoznáte, protože vypadají menší a vyvalí se jim špíčky, které ta bílá tak nespravedlivě skrývá. Ale zpět k tomu, o čem chci vlastně mluvit, že…
Ten Kuvajťan na mě většinu schůzky tak podivně koukal – což vlastně není tak úplně divný, jelikož tady a mě z kdejakých důvodů kouká leckdo. Ať už jsou to tetování, šaty, nebo prostě fakt, že jsem “jiná” (čti: bílá)…
KNV (Kuvajťan neurčitého věku): A vy jste odkud? Tvář máte francouzskou, ale nemáte ten jejich komický přízvuk v angličtině.
Áááha! Tak odtud vítr vane…
PL (Pouštní liška): Czech republic, nebo taky “Čík” jak tady říkáte.
KNV: Čííííík! Praha! Olomouc! Tam jsem byl. Máte to tam tak krásný. Ta historie! To my tady nemáme. A jak vám tam krásně prší a mrzne, víte?
Zmatená PL: No vím, jak tam prší a mrzne, no… Až moc dobře si to pamatuji.
KNV: A nechybí vám to tady? Ty stavby, řeky, stromy a usměvaví lidé?
Po zmínce o usměvavých lidech jsem trochu znejistěla, zda ten člověk opravdu byl v Čechách, ale možná jen nejel v Praze metrem, že…
PL: Moc mi chybí lesy a řeky a taky se mi občas zasteskne po dešti a té svěží vůni po něm.
KNV: Máte nádhernou zemi. Kdyby byl Kuvajt takový, byl bych na něj neskutečně hrdý a s radostí bych ho ukazoval všem na světě. Máte veliké štěstí, že jste se narodila právě tam. Mějte se hezky a zase někdy na shledanou.
A s tím odešel. Nebylo to poprvé, kdy takhle nadšeně někdo reagoval na to, že jsem z Česka. Většina lidí tady zjihne, když jim řekneme odkud jsme. Moc dobře si pamatují, že jsme jim pomáhali po Irácké invazi a že sem jezdili naši lidé pracovat – a jsou za to do teď vděční. Spousta z nich taky byla v Čechách na dovolené a neskutečně se jim tam líbilo a moc rádi na to vzpomínají.
Třeba moje bývalá kolegyně, která je původem z Libanonu, byla na týden v Praze a vrátila se s tím, že když odjížděli domů, tak dojetím brečela, jak dokonalé to tam bylo! Naprosto nedovedla pochopit, že máme chuť a důvod poznávat jiné kultury, když máme takovou nádheru doma.
Po schůzce jsem ještě asi 10 minut seděla v zasedačce a přemýšlela o tom, jak málo si uvědomuji, že je Česká republika tak jedinečná a krásná země. A taky o tom, že si to jako národ uvědomujeme velmi málo vlastně skoro všichni.
Jsme národ skeptiků, cyniků a často se utápíme v tom špatném. Přitom žijime v nádherné zemi s naprosto jedinečnou historií a s úžasnými možnostmi do budoucna, která má velmi důvtipné a svérázné lidi.
Takže prosím vás, až půjdete dneska ven, rozhlédněte se kolem sebe a pořádně si všimněte všech těch krásných věcí, které bereme za naprosto samozřejmé. A udělejte to prosím i za mě. Děkuju!
Krasny clanek! Diky za nej, opravdu si mnohdy nasi zeme nevazime. Frnaky stale otrcene do sveta, ale kdekdo nebyl ani za rohem od bydliste, prestoze tam ma treba krasny zamek, luzni lesy, Cesky raj… jeste jednou diky ??
Dobrý den! Moc děkuju za hezký komentář! Je to přesně, jak říkáte. Všichni hledíme na to, co skvělýho mají naši sousedi, ale nevidíme to krásný, co máme my sami.
Včera jsem si zrovna říkal v jak skvělé zemi žijeme, když mohu s chutí pít vodu z vodovodu, což ve světě vskutku není pravidlem. To jen na okraj k mnoha a mnoha věcem, za které můžeme být šťastní.
Je to tak! S tou vodou je to třeba naprostá pravda. My se tady na Blízkém Východě taky vždycky radši držíme balené. Jsou to drobnosti, které člověk na České republice ocení, až když je jinde. Nevěřil byste, jak moc jsme si tady začali vážit České pošty 😀
Nebo skvělá hromadná doprava, která ke všemu jezdí na čas!
To je úžasný článek, díky za něj:-).
Já moc děkuju za hezký komentář.