Kuvajt je takovej, jakej si ho uděláš…

Dneska trochu ze široka…
V týdnu mi jedna kamarádka poslala odkaz na článek o tom, že Kuvajt byl zvolen jednou z nejhorších zemí na život pro cizince. Prý i Saudská Arábie z toho vyšla lépe…  Vítězoslavně mi sdělila, že tady na blogu určitě popisuji nějakou úplně vybájenou zemi a nějaký naprosto smyšlený život. 

 
Tak já vám řeknu, jak to je… Kuvajt má neskutečné množství problémů a vad (nejen) na kráse a většina z nich je zohledněna i v tom každoročním výzkumu.
 
Jen pro představu pár věcí, které mě napadnou jako první:
 
1. Je to země neskutečně špinavá:

Jojo, jedna z odlehlejších částí Kuvajtu – Mahboula, kde bydlí převážně chudší expati.
2. Dá celkem velkou práci najít si tady nějakou zábavu
3. Nejsou tu bary, divadla, koncerty… 
4. Nedá se tady sehnat alkohol
5. Městská doprava je neskutečné peklo
6. Jsou tu obrovské nerovnosti mezi lokálními obyvateli a expaty 
7. Nedá se tady vlastně pořádně chodit ven kvůli počasí
 
A všechno je to pravda a musím říct, že ze začátku mě to přivádělo k šílenství a nedokázala jsem pochopit, jak na tom země, která se vlastně topí v penězích, může být místy až takhle špatně. Ale vzhledem k tomu, že jsem od přírody optimistický člověk, rozhodla jsem se, že se na Kuvajtu zkusím najít co nejvíce toho dobrého. A moc mi to pomohlo…
 
Znám dost lidí, kteří v Kuvajtu žijí a hrozně to tady nenávidí. Neustále si jen stěžují na to, že tady nemají pivo a vepřovou šunku. Utápějí se v nenávisti k lokálním obyvatelům, kteří sice téměř nehnou prstem a stejně mají více peněz, než oni kdy vydělají. Nesnášejí počasí, které tu je. Stěžují si na to, jak je tady všechno drahé. Stěžují si na to, že člověk bez auta je tady vlastně ztracený. Nadávají, že tady nemůžou nosit, co by nosit chtěli. Nadávají na písek. Nadávají na Islám. Spousta z nich dokonce otevřeně nenávidí Araby. 
Ptáte se, proč tady ti lidé tedy zůstávají? Já se jich ptám taky… Je to kvůli penězům, dámy a pánové. Jak jinak….
 
Já jsem tady šťasná a Společník taky. Když se setkáváme s přáteli, tak o tom moc nemluvíme, protože na nás pak všichni koukají jako na blázny a nevěří nám. Ono je to totiž všechno jen o přístupu – a to samozřejmě neplatí jen pro Kuvajt. 
 
Jasně, že tady můžu chodit po ulicích a brečet, že je tady špína a nechat se tím pocitem naprosto zaplavit. Ale taky se můžu procházet trhem a čichat všechny ty pro Čecha jedinečné vůně a koukat na krásné barvy. 
 
Z místního trhu.

Moc dobře si uvědomuji, že v žádné jiné zemi už nebudeme mít tak perfektně vyvážený čas, který trávíme v práci, a volno. Zábavu jsme si našli a právě proto, že si tady každé aktivity hrozně vážíme, jsme paradoxně začali žít výrazně aktivnější život. Jezdíme na všechna možná i nemožná místa, která se tady v zemi dají navštívit. Mnohokrát se mi stalo, že se mě Kuvajťané samotní ptali, kde že jsme to sakra byli, že oni sami tam nikdy nebyli. 


Jasně, spousta těch míst je buď docela daleko, nebo uprostřed pouště (a tedy neskutečně daleko), ale je to jen o tom, jak zvídavý člověk je a hlavně, jak moc líný je… 
Třeba do pouště jezdíme víc než hodinu autem. Pro spoustu lidí je představa, že někam jedou hodinu a pak tam jen tak sedí obklopení tichem a pískem, naprosto nesmyslná. A tak sedí doma a nadávají na svět. Pro mě je každý výlet do pouště úžasným zážitkem a vím, že tohle bych v Praze prostě nikdy nevyzkoušela. 
Tak stejně je to s mořem. Trvá hodinu, než dojedete z města na hezkou pláž. Ale pak je ta pláž třeba úplně prázdá a vy se sami válíte v moři, které má klidně i přes 30 stupňů. A není nic, co by mi více vyčistilo hlavu… 
 
To v dálce jsou kuvajtské víkendové domy, které většinu roku zejí prázdnotou.
 

Pro člověka z Evropy nebo z USA, je život v Kuvajtu neskutečně jednoduchý a lenošivý. Máte všechen čas světa a k tomu velmi slušný plat. Jste tady obklopeni dobrým jídlem, službami a luxusem. Pokud jste někdy chtěli přečíst celého Dostojevskiho, tak nikde k tomu nebudete mít lepší příležitost a k tomu se můžete povalovat u bazénu, který je chlazený. My třeba víme, že už nikde jinde nebudeme mít takové možnosti cestovat po světě. Společník si každý den užívá to, že do práce jezdí malým “tankem” s průměrnou spotřebou cca 22 litrů na 100 km a pořád ho to vlastně moc nestojí. 

 
Samozřejmě si uvědomuji, že se třeba takový Ind, na kterého tady většina lidí pohlíží jako na největší spodinu společnosti, vidí svůj život v Kuvajtu úplně jinak. A jsem proto každý den šíleně vděčná za to, že jsem “bílá tvář z Evropy” a za to, jaká privilegia mi to přináší. 
 
Kuvajt je pro nás zastávka na pár let. A přesně tak k tomu i přistupujeme. Bereme to jako společné dobrodružství. Kulturně i společensky jsme díky tomu výrazně dospělejší a otevřenější lidé, než když jsme sem přijeli.
Díky Kuvajtu jsme se hodně naučili i o sobě samých. Naučili jsme se hledat na životě a také na světě to dobré. Naučili jsme se, že stěžování na všechno kolem, nám život nezlepší – spíše naopak. A také jsme si uvědomili, že jsme si začali výrazně vážit těch nejjednodušších věcí, které člověku život nabízí – jako jsou ptáci, lesy, louky, nebo třeba jen vůně vzduchu po dešti. 

P.S. Za možnost koupit si láhev vína normálně v obchodě bych ale stále byla schopna prodat kus své levé nohy… 

0 odpovědí na “Kuvajt je takovej, jakej si ho uděláš…”

  1. Nedokážu si představit žít v takové zemi, ale strašně se mi líbí ten tvůj pohled na věc, užívat si maličkostí.. A ono je pak vlastně jedno, kde člověk žije. Všude je něco fajn a něco ne 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *