O tom, jak se pracuje české ženě v zemi, kde mají hlavní slovo muži

Za těch pár let, co svůj blog píši, jsem dostala docela dost emailů a zpráv. Některé z nich byly nepřátelské (prozaické Krávo! a nic víc – holt asi nebyl čas ztrácet čas psaním) a nepřející (Se ti to žije za ty arabský prachy!), jiné milé až nečekaně milé. Ale asi nejčastěji jsem narazila na dotazy ohledně toho, zda v Kuvajtu pracuji, jestli to pro mě jakožto ženu bylo obtížné, jestli mě tady muži tolerují a berou vážně a jestli toho nelituji. Tak jsem si řekla, že to sepíši, abych měla na co odkazovat. Číst dál

Dva roky v Kuvajtu

Je to tak. 28. března to byly přesně dva roky, co jsem poprvé uviděla tenhle kus pouště, o kterém si místní myslí, že je to úplně normální země. Za ty dva roky se toho hodně změnilo. Většinou k lepšímu – tedy aspoň já si to myslím. A vzhledem k tomu, že jsem z toho pořád tak trochu naměkko, tak jsem se rozhodla, že o několika takových věcech zkusím napsat:

Číst dál

Začátek velké liščí cesty

Jakožto člověk, který nikdy neměl rád léto a slunci v posledních čtyřech letech pouze hrozil přes okno, jsem se jednoho horkého dne (protože tady žádné jiné dny nejsou) objevila na kuvajtském letišti. Vybavena jedním velkým kufrem narvaným (jak jsem později zjistila) zcela nepotřebnými věcmi, byla jsem rozhodnuta nenechat se odradit písečnou pustinou, která se všude kolem rozprostírala.

Číst dál