Jak mi New York ukradl kus srdce a už mi ho nikdy nevrátí zpět

Dámy a pánové, předem upozorňuji, že píši z pozice milovnice betonových džunglí. Snad je to tím, že jsem jako malá vyrůstala v malinké vesničce, a tak mě to vždycky podvědomě táhlo do studené ocele a šedi betonu. New York byl můj sen. Hrozně dlouho. A sny se prostě mají plnit! 

Před dvěma lety jsme se Společníkem projeli velkou část Kalifornie a kus Nevady – z Los Angeles, před San Francisco do Las Vegas a pak zase zpět – a vrátili jsme se s tím, že Amerika je sice boží země s neskutečnými možnostmi, ale na život by to pro nás nebylo. Hlavní problém pro nás byla zahleděnost lidí do sebe a jejich až nesnesitelná povrchnost. A můžu vám říct, že New York je v tomhle úplně jiný příběh. On je to vlastně trochu jiný příběh i ve všem jiném. Z Kalifornie jsme odjížděli s pocitem, že se docela rádi vracíme domů. Zato v den, kdy jsem z okýnka auta naposledy mávala Manhattanu, se mi rvalo srdce z těla.

 

New York není obyčejné město, je to spíše živý organismus. Město, které spojuje anonymita a osobitost. Každý je tu sám za sebe, ale zároveň pro všechny. Každý si žije ve své malé bublině, ale zároveň vědomě i nevědomě přispívá k tomu, že je město tak jedinečné a pulzující.

Katedrála svatého Patrika na 5. avenue.

Na začátku hogofogo 5th Avenue do vás narazí kravaťák v mokasínách bez ponožek, uprostřed vás marihuanou ovoní procházející nastajlovaný afroameričan a na jejím konci skoro zakopnete o nechutně páchnoucího bezdomovce, který se povaluje na pomočeném chodníku. Tak to prostě je… A buď to zpracujete a New York s jeho nekonečnou rozmanitostí si zamilujete, nebo se tam už nikdy nebudete chtít vrátit.

Tohle jsou přesně ty pohledy, které miluji.
Já cítím už teď, že se vrátit musím. Nechat se znovu převálcovat tím nekonečným spěchem, který vás ožmoulané vyplivne někde pod Manhattanským mostem, kde pak překvapeně sedíte v tichu a hledíte na plynoucí řeku a po ní se loudající přívozy a plachetnice.
Brooklynský most

No… Tak jsem se nechala trochu unést. Teď už ale víc k naší cestě. V New Yorku jsme strávili 9 dní a byla to první zastávka na naší cestě po východním pobřeží Ameriky. O těch dalších částech napíši později.

Přiletěli jsme do deště… Bez deštníku. Já s hromadou šatů, balerýnek a sandálků v kufru a Společník v šortkách. S křečovitým úsměvem jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že to přece neva, protože jsme v New Yorku. O tom stejném jsem se snažila přesvědčit i když jsme nasedli do žlutého taxíku, kterému se nedala dovřít okénka a pršelo nám celých těch 45 minut cesty do očí. No… Ale prostě jsme byli v Ňjů Jorku a tam holt i ten déšť v očích, uších a vlasech tolik nevadí.
No dobře, kecám – vadí pořád stejně. 

Times Square ale vypadá skvěle i v dešti.

Od příjezdu do hotelu už to ale všechno bylo jen a jen lepší. Bydleli jsme v Midtownu – tedy uprostřed Manhattanu a hlavně kousek od metra. Obojí se ukázalo jako geniální volba, jelikož se na většinu míst dalo buď pohodlně dojít pěšky, nebo vcelku rychle dojet metrem. Metro vypadá (a místy zapáchá) trochu děsivě, ale rozhodně ho doporučuji. My jím projezdili celý Manhattan za pár dolarů.

Je dobře, že alespoň jeden z nás má orientační smysl.

Obrovským štěstím bylo, že jsme měli toho nejlepšího průvodce na telefonu – naše přátele, kteří v New Yorku 5 let žili a ušetřili nás hromady zbytečných čekání a řad. Právě díky nim jsme se úspěšně vyhnuli čekání u Sochy Svobody a místo toho jsme si ji a k tomu celý nádherný Downtown prohlédli z přívozu na Staten Island. Také jsme díky nim objevili úžasnou High Line – což je přes 2 kilometry dlouhá procházka kolem starého nádraží a mezi úžasnými byty navrženými třeba Zahou Hadid.

Cestou po High Line…
Prostě ty ulice…
A projdete si i kolem takhle úžasných novostaveb.
A taky díky našim skvělým průvodcům máme krásné fotky města z Top of the Rock.
Tahle budova nás celou dobu nepřestala fascinovat. Je to nejvyšší obytná budova v New Yorku. Je tak tenká, že do ní udělali díry, aby jí mohl profukovat vítr a nezlomil ji. Horní patra prý ve větru povlávají klidně o metr.
Bez fotky Empire State Building by to prostě nebyl výlet do New Yorku.
Spousta lidí se mě ptala, co v New Yorku neminout. Za mě je to rozhodně následující. 

Zamilovala jsem se do Brooklynu. Do mostu, který ho spojuje s Manhattanem. Do jeho krásných domů a klidných ulic. Do lidí, kteří se tam pomalu procházeli se svými psy a beze ptaní nám radili, co tam určitě musíme vidět. Kdybych si mohla vybrat jakoukoli část New Yorku na život, byl by to právě Brooklyn.

Ulice Brooklynu. A strom tam roste nejeden.

Hned vedle Brooklynu nás okouzlilo DUMBO. Svěží, mladistvá a trendy čtvrť s jedním z nejikoničtějších pohledů ma Manhattanský most.
Manhattanský most
Společník se zamiloval do SOHO. Tam jsme strávili celý den zasněným procházením a vybíráním našeho imaginárního bytu, kaváren, kam bychom chodili na kávu a galerií, kde bychom si kupovali obrazy. Je to úžasná část města. Pokud hledáte takový ten sexy New York, který znáte z filmů, s krásně oblečenými mladými lidmi, tak SOHO rozhodně nesmíte minout. 
SOHO a jeho krásné budovy a neodmyslitelné žebříky.

Muzeum 11. září. Pokud nepatříte k zastáncům konspiračních teorií, že si Američani zničili svá Dvojčata sami, tak rozhodně nesmíte minout muzeum, které je na místě, kde Dvojčata stála. Strávili jsme tam se Společníkem 4 hodiny a byli bychom tam i déle, kdybychom nebyli hladoví. Je to neskutečně silný zážitek a člověk tam pochopí, že Amerika a Američani opravdu jsou skvělý národ.
“Bazény” na místě, kde původně stála Dvojčata. Je to krásný památník. Uprostřed stéká voda do temného nekonečna.
A obehnané jsou jmény těch, kteří ve věžích zemřeli. Na Ameriku je to překvapivě nepatetické.

Také jsme měli to štěstí, že jsme právě 11. září v New Yorku byli, takže jsme měli možnost vidět úžasné Tribute in Light. Jsou to dva světelné sloupce, které svítí celou noc z 11. na 12. září a připomínají budovy Dvojčat.

Tribute in Light

A nakonec rozhodně doporučuji Malou Itálii (Little Italy) a Chinatown (tedy čínské město). My tam strávili celý den procházením malých uliček plných italských restaurací, které se najednou protnou s čínskou kulturou a přejdou v malé krámky s čínskými knedlíčky. Rozhodně se tady fantasticky najíte. 

Chinatown a neodmyslitelné požární žebříky na domech
Trefili jsme víkendový trh v Malé Itálii.
Je tam toho mnohem víc, ale to by bylo na knihu a ne na jeden příspěvek na blogu. V New Yorku si každý může najít to svoje. Mnoho lidí si zamiluje Central Park a mě třeba naprosto nezaujal. Zato jiní třeba považují světla na Times Square za kýč a já bych tam dokázala stát hodiny, koukat na ně do zblbnutí a připitoměle se u toho culit.
Prostě tam jeďte. I kdyby to mělo být jen na jeden den cestou někam jinam… Ale jeďte. 
A na závěr pozdrav od “Nahého Kovboje” z Times Square.

11 odpovědí na “Jak mi New York ukradl kus srdce a už mi ho nikdy nevrátí zpět”

  1. Děkuji za krásné pojetí pobytu v NYC. Byla jsem také a toto město mě zasáhlo. Chtěla jsem stát na Brooklynskem mostě, stále mě tento most přitahovala z různých dokumentů až jsem se jednou ocitla na jeho samotném. Jela jsem se synem, který chtěl vidět hotel Plaza a i on si splnil sen.Byli jsme konec září na 9 dní, a z toho nám dva dny lilo. Pak jsme vyrazili lodi Ferry na Manhattan a každý den jsme měli nějakou trasu. Návštěva muzeí, Centrál park, ale jen okrajově, samozřejmě výstup na Empire State Bulding, Times Squar, Grand Centrál Terminál, zoo v Bronxu a památník Dvojčat, z kterého jsem měla mrazivý pocit, dýchala na mě atmosféra toho co se tam 11 září odehrálo. Neměla jsem vůbec ponětí co se mnou udělá návštěva tohoto města, okouzlilo mě a ráda bych se chtěla vrátit, jen musím najít někoho, kdo by rád mnou letěl do “města, které nikdy nespí ” , je toho ještě mnoho k vidění. Velký palec nahoru za krásný článek.

    1. Děkuji za hezký kometář. Držím palce, ať někoho najdete! Já sama už ted plánuji, co tam vidět, až někdy pojedeme znovu. A to jsme se teprve před pár dny vrátili. 🙂

  2. dobrý den,ani nevíte jak mě váš dopis chytil za srdíčko.Byla jsem tam taky letos v září a ty pocity mám uplně stejné.Hezky napsané.

  3. Tak až tu knihu napíšete, tak se ozvěte, protože píšete krásně. Teď jsem se začetla i do zbytku vašeho blogu a máte ho fakt výborný. Na málokterém blogu si přečtu více než jeden článek. U vás mě mrzí, že nepíšete častěji.

  4. Dobry vecer,
    Dekuji Vam za clanek a fotky N.Y.C. Mam velkou radost, ze je, nas milovniku New Yorku vicero :-)) miluji to mesto a taky se tesim, az se tam opet vypravim. Vidavam jej i ve snech. Ziju v Pze a obcas se necham unest, treba kdyz bezim Stromovkou a rikam si,”jsi v Central Parku” a tak se s nim spojuji i kdyz jsem ted v CR. Povazuji N.Y.C. za sve silove misto. Dekuji Vam, ze se skrz Vas clanek a fotky, opet mohu prenest tam, kde je mi milo. Zdravim. Ava

    1. Nemáte ale vůbec zač! Já také děkuji. Komentáře jako ten váš mi vždy zlepší den a motivují mě, že ty moje články opravdu někdo čte. A musím říct, že mě New York také neskutečně nabíjel energií.

  5. Dobrý den, úplně mě váš článek uchvátil. Vždy sem si říkala, New York? Co na tom ty lidi jako vidí? A teď bych tam nejraději vyrazila.

    Jak to vyšlo cenově? Letenky, ubytování, vstupy atd?

    Děkuji Lucie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *