Je to tak! Vánoce jsou za dveřmi. Venku je zima, plýskanice, člověk kouká z okna a čeká na sníh… My v Kuvajtu to máme stejně. Teda skoro. Až na tu zimu…. A plýskanice… A sníh… No dobře! Ale ochladilo se!
Jak určitě všichni víte, Kuvajt je muslimská země. Tedy Islám, Korán, Ramadán a žádné Vánoce, Velikonoce a vůbec všechny ty příjemné svátky, na které jsme my zvyklí a jako správní Češi se vztekáme, když připadnou na víkend a my máme o den volna méně.
Mnoho z vás také už určitě někde slyšelo, jak netolerantní jsou muslimové k jiným náboženstvím a jejich projevům. Tak vám musím říct a ukázat, že v Kuvajtu je to trochu jinak. Vzhledem k tomu, jak obrovské množství cizinců tady žije, tak to ani jinak nejde.
8. listopadu jsme nakráčeli do našeho oblíbeného obchodu, kde nakupují převážně Kuvajťané, Evropané a Američani, a vybafla tam na nás opulentní vánoční výzdoba a přehršel možného i nemožného sortimentu od ozdobiček, přes stromky až po medvědy, kteří za hezké pohlazení spustí nějakou anglickou koledu.
Kolem toho všeho tlačí košíky ženy v hábitech a pánové v dišdašách a nikomu to nepřijde divné.
Vánoční tematika se tady nevyhne ani velkým zahraničním řetězcům, jako je COSTA Coffee nebo třeba Starbucks. Jejich vždy usměvavý personál na vás bude do nekonečna útočit novými zimními nabídkami, až si nakonec se zděšením uvědomíte, že stojíte venku, kde je na slunci pořád kolem 25 stupňů a hřejete si ruce (!!!) o kelímek horké čokolády s vánočním motivem.
Nejhezčí na tom všem pak bylo, že když jsem 25. prosince přišla do práce, tak tam na mě na stole čekal malý vánoční stromeček a pod ním dárky od kolegů s tím, že když už musím trčet v práci, tak ať to tady mám aspoň pěkné. A musím se přiznat, že to mě teda jako hrozně dojalo…
Mám pocit, že muslimští přistěhovalci do Evropy jsou daleko konzervativnější a nesnášenlivější než běžní muslimové třeba tady v Kuvajtu. A také jsou obrovské rozdíly mezi muslimskými zeměmi, co je možné v Kuvajtu, není možné třeba v Pákistánu atd. Ale jinak je to vše velmi milé.
Já bych řekl, že muslimští přistěhovalci do Evropy mají, až na výjimky, úplně jiné starosti než propagaci svého náboženství a nesnášenlivost. Například najít obživu a postarat se o svoje rodiny tady i doma.
Stejné starosti má většina přistěhovalců tady v Kuvajtu. Většina z nich posílá minimálně 50 procent svého platu zpět svým rodinám, jelikož ty tam žijí z minima. Jsou to právě Bangladéšani, Indové, Pakistánci, ale i Syřané, Iráčani, Libanonci, Egypťané nebo třeba Arménci. Nemají žádnou "agendu", prostě se snaží uživit a zlepšit život svých rodin.