Všichni tak nějak víme, že Arabové mají svůj svatý měsíc, kdy se postí… Já to taky věděla, ale než jsem se přestěhovala do Kuvajtu, naprosto jsem netušila, co to pro ně a hlavně pro mě vlastně reálně znamená.
Co je Ramadán
Jen velmi stručně – jedná se o devátý měsíc islámského kalendáře, běhěm něhož měl prorok Mohamed obdržet první boží zjevení. Vzhledem k tomu, že jejich kalendář je lunární (na rozdíl od toho našeho tedy pohyblivý), stanovuje se začátek Ramadánu podle tvaru měsíce – rozhodující je, kdy se na obloze objeví první srpek nového měsíce.
To všechno zní tak hezky vznešeně – skupinka do bílého roucha oděných myslitelů sleduje měsíc, aby mohli odstartovat 30 dní odříkání, sebekontroly a lásky k chudým a chudším. Jak to ale vypadá v reálném světě a jak to ovlivňuje mé bytí?
Krátký vhled do běžných ramadánových dní v kuvajtské firmě:
V průběhu Ramadánu se život v Kuvajtu vlastně zastaví. Pracovní doba jak ve vládním tak v privátním sektoru je omezena na pět hodin denně – hezky od deseti do tří, protože by nikdo víc ani nevydržel. I tak je dopad na funkčnost jindy velmi dynamické firmy naprosto drtivý:
Týden první
Mám co dělat. Kolegové vypadají vcelku normálně. Docela pracují a když jim o něco řeknu, často nejen odpoví, ale dokonce vykonají nějakou činnost. Normálně se spolu baví, vehementně se fotí (což je v Kuvajtu běžným důkazem jejich aktivity) a občas aktivně poskakují mezi stoly. Zatím všichni chodí do práce.
Já si do práce nosím musli tyčinky, které tajně konzumuji na toaletách. Moc mi chutnají. Chybí mi káva, ale dá se to přežít.
Týden druhý
Nějak mi ubylo práce. Kolegové vypadají přešle. Někteří pomalu přestávají mluvit. Doba, kdy pracují, je tak od 10 do 13. Další dvě hodiny se pomalu pohybují mezi stoly, hledí do telefonů a občas se fotí. Stále ale všichni chodí do práce.
Koupila jsem si nový druh musli tyčinek, protože ty z minulého týdne se mi už přejídají. Ty nové mi moc chutnají. Za šálek kávy v pracovní době bych byla schopna udělat leccos.
Týden třetí
Předposlední týden Ramadánu. Stav kolegů v práci by se dal označit za zoufalý. Jejich počty se značně snížily. Ti, co zbyli, už často celé dny nesundávají sluneční brýle z očí, divně mlčí a jednají zcela nepředvídatelně. Trochu se bojím se jich na cokoli zeptat. Také počet pořízených selfie se snížil z průměrných cca 50/den tak na 4, což vypovídá o jasném vnitřním rozpadu.
I moje mysl se v pracovní době dostala do stavu permanentní krize. Omezuji se už jen na primitivní hesla: KÁVU! KÁVU! DOMŮ! JÍDLO! ŘÍKÁM KÁVU *****!!!
Musli tyčinky se mi začínají trochu přejídat. Ta jahodová, co mi tak chutnala, je vlastně naprosto hnusná.
Nemám naprosto žádnou práci, proto projíždím internet a hledám stránky s kulinářskou tematikou – hlavně aby tam bylo hodně obrázků. Zbývá už jen hrstka odvážných kolegů. Jejich stav je opravdu vážný:
- kolega 1 zcela otevřeně usíná na stole a nikomu to nepřijde divné
- kolegyně 2 si nahlas puští nějaký seriál a znepokojivě hystericky se u něj směje
- kolegyně 3 opakovaně vykřikuje něco o kávě a tluče pěstí do stolu – nikdo na ni nereaguje
- kolega 4 si půl pracovní doby fotí boty a všechny tužky, které má na stole
- zbytek týmu se bezcílně potuluje kanceláří…
- 90% z nich nesundává sluneční brýle z očí
Nesnáším ty debilní musli tyčinky! Doneste mi někdo kávu a kus masa! Hned!
Základní bezpečnostní pravidla pro Čecha v Ramadánem stižené zemi:
Co prostě ne:
1. Do západu slunce nejez na veřejnosti a vlastně nikde, kde jsou další Arabové! Zavřou tě za to.
2. Nepij na veřejnosti ani před ostatními Araby. Ano, já vím, že venku na ulici je 50 stupňů a voda je základ, ale prostě to nedělej. Opět vyčkej do západu slunce.
3. Nežvýkej žvýkačky, necucej bonbóny a nekuř na veřejnosti.
4. Pokus se ovládnout nutkání zpívat, tančit, nebo poslouchat hlasitou hudbu. Nejspíš by tě za to taky zavřeli.
5. Jsi-li dívka, dbej na to, abys byla oděna tak, aby jsi nevzbuzovala pokušení – sukně pod kolena, halenka bez výstřihu, ramena zakrýtá.
Jinak dopadneš jako já a nějaký obstarožní Arab se tě bude snažit vykázat z rybího trhu.
6. Nesnaž se hledat jakoukoli otevřenou restauraci nebo kavárnu. Žádná taková prostě není. Opět vyčkej západu slunce – pak můžeš obrážet podniky až do rána.
7. Nepočítej s tím, že si zkrátíš den potulováním po obchodním centru – obchody otevírají kolem sedmé večer.
Co ano:
1. Neboj se Arabů na cokoli zeptat. Vždycky mi s čímkoli poradili a všechno vysvětlili. Navíc si sami rádi postěžují, jak to teď mají těžké.
2. V klidu se najez a napij doma. Samozřejmě neseď v otevřeném okně s kuřecím stehnem v ústech a nepolévej se litry vody, jinak si ale doma dělej vlastně co chceš.
3. Obchody s potravinami jsou otevřené! Takže ti nic nebrání v tom, nakoupit si kila jídla a ta do sebe na sedačce spokojeně narvat. S myšlenkami na to, jak tví arabští známí zmírají hladem, toho sníš víc, než bys čekal.
4. Obrážej večer restaurace. Hostiny po skončení postní části dne bývají skvělé.
5. Trochu ty Araby obdivuj – to jejich přesvědčení a odhodlání si to zaslouží.
Ve finále se to všechno dá přežít. Pracovní doba je krátká a jakožto nearab člověk hladem nezemře. Velkým bonusem jsou liduprázdné silnice a pláže. Dostali jsme hromadu rad, abychom na Ramadán někam odjeli – já jsem ale ráda, že jsme to neudělali. Vždyť to vlastně byla celkem legrace.
Milá Soňo, moc rád bych Tě buď viděl nebo o Tobě něco věděl. Ozvi se, prosím
Jirka
Já se vám musím přiznat, že jste mě neskutečně rozesmála. Máte talent.
Vystižné, humorné, mohu potvrdit. Jak dlouho žijete v Kuvajtu? Já tam pravidelně létám za otcem a sourozenci. Ať se daří.
Děkuju! V březnu to byly 3 roky. Letí to jako blázen. 🙂