Jak jistě všichni dobře víte, Kuvajt je země, která zbohatla díky ropě. Ale je třeba říci, že ani tu ropu si nedokázali najít sami. Pomohli jim v tom Britové, kteří to tady dávali hodně dohromady (pomáhali budovat cesty a město) a díky kterým tu většina obyvatelstva (i starší generace) mluví velmi dobře anglicky.
Ze začátku si emír užíval peníze z ropy jen sám, ale lidu brzy došlo, že tak by to asi úplně být nemělo a jemně naznačil, že by z toho taky chtěl něco mít jinak se vzbouří tak, jak to umí jen horkokrevní Arabové. A proto začal stát podporovat své obyvatele tak, že Čechovi (Evropanovi, Američanovi a vlastně komukoli jinému) jen oči přecházejí.
Mezi ty nejzajímavější benefity patří následující:
Svatba. Ve chvíli, kdy se Kuvajťan rozhodne uzavřít sňatek, stát jej automaticky podpoří „malým dárkem“ v hodnotě 6,000 kuvajtských dinárů, což je při současném kurzu 413,000 korun. Polovinu z toho musí Kuvajťané splatit zpět za velmi výhodných podmínek a polovinu si prostě mohou nechat. A to vám řeknu, přátelé, že to se do začátku rozhodně neztratí.
Děti. Po narození dítěte nemají ženy rodičovský příspěvek jako třeba v Čechách. Dostávají ale 50 dinárů každý měsíc – tedy cca 3,400 korun. Jenže pozor, ještě se neusmívejte, že to není žádná výhra. Tento příspěvek na dítě totiž rodiče dostávají až do té doby, než si to dítě najde práci! Ano, a platí to i v případě, že se to dítě fláká doma třeba do 35 let!
Práce. V Kuvajtu se vláda hodně snaží, aby občané pracovali. Což je velmi nevděčné, jelikož línější národ jsem v životě nepoznala. Většina Kuvajťanů pracuje ve státním sektoru – na různých ministerstvech apod., kde jim stát vytváří i naprosto nesmyslné pozice, jen aby národ pracoval. V případě, že se státu nepodaří poskytnout zaměstnání někomu, kdo o něj stojí, bude ten člověk dostávat 200 dinárů – tedy 13,000 korun do té doby, než mu tu práci najdou.
A pak je tady druhý extrém. Kuvajt je plný cizinců – žije tady více cizinců než lokálních obyvatel. Prvním důvodem je, že Kuvajťané jsou nefachčenka a většinu práce prostě odmítají dělat. Druhým důvodem je, že na více specializované pozice, nemají dostatečné vzdělaní a zkušenosti. Proto, když už se nějaký neskutečně odvážný Kuvajťan rozhodně pracovat v privátním sektoru (tedy ve všech možných firmách od Mercedesu po jakoukoli lokální reklamní agenturu), tak jej stát odmění bonusem v rozsahu od 600 do 900 dinárů měsíčně ke každému platu. Ano, čtete správně, 41,000 – 62,000 korun měsíčně extra vlastně jen za to, že pracují…
Potraviny. Pokud každý měsíc nakráčíte do místního obchodu s občankou, na které stojí, že jste Kuvajťan, tak automaticky dostanete 50 kilo rýže, rajčatovou omáčku, několik litrů oleje, 50 kilo cukru, mléko, kuřecí maso a pokud máte dítě tak i na sunar a sušené mléko. To vše samozřejmě zdarma. Já teda nevím, co bych dělala s 600 kilogramy rýže ročně, ale rozhodně by mi to nevadilo. J
Zdravotní péče. O tom, že jsou Kuvajťané neskuteční hypochondři, jsem se tady na blogu už zmiňovala. Samozřejmě je to částečně dáno jejich línou povahou, ale svůj podíl na tom má i stát. Veškeré zákroky totiž mají Kuvajťané zdarma. A v případě, že jsou TAK nemocní, že se o ně místní lékaři nedovedou postarat, zaplatí stát výdaje na cestu a i zákrok téměř kdekoli v zahraničí. To se tady ale zvrhlo natolik, že si Kuvajťané létají léčit své zlomeninky do Londýna a stát jim to hradí.
Z mého pohledu asi nejúžasnější benefit je ale školné. Kterýkoli Kuvajťan si může zažádat o školné, aby mohl získat bakalářský titul ve Spojených státech nebo v Kanadě. Stát má seznam předvybraných univerzit a oborů, kam se Kuvajťané mohou takto hlásit. Nejen že jim pak uhradí školné samotné, ale dá jim k tomu i takové menší kapesné ve výši kolem 40,000 až 50,000 tisíc korun měsíčně, aby tam netrpěli hlady a nedělali ostudu. V případě, že mají dobré výsledky, uhradí jim stát i školné za následný magisterský titul.
Obrovským zklamáním proto pro mě tady bylo, jak málo z mých velmi talentovaných kamarádů této možnosti využilo. Dovedu si představit, že my Češi bychom s takovými možnostmi už dávno změnili svět!
Já jakožto expat (cizinec pracující v zahraničí) na nic z toho samozřejmě nárok nemám. A v mnohých expatech to vyvolává závist a nenávist. Mně je to vcelku jedno, jelikož sice mi stát nedává rýži a neléčím si odřená kolena v Londýně, ale zase jsem hrdým Čechem a hrdým Evropanem s obrovskou historií a bohatou kulturou a vím, že kamkoli přijdu, bude o mě větší zájem než o většinu Kuvajťanů. A to se prostě počítá!
Fíha, o tom si budu muset něco nastudovat, to zní až moc cool. 😀 Zvlášť to školné – i když teda musím nechat, že třeba podmínky klasického Erasmu dostupného pro nás Čechy taky nejsou špatné.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Zjistěte 🙂 Ono je těch výhod ještě víc. Třeba to, že dostávají od státu domy. Samozřejmě se tu z ničeho neplatí daně… Je to ale něco za něco. Oni pak nejsou schopni fungovat kdekoli jinde na světě.