Příběhy z cest a každodenního života jedné lišky
Kolem tohoto článku kroužím už měsíce. Jednak proto, že je to něco, o čem jsem sama chtěla napsat jako pokračování k mému pracovnímu článku z Kuvajtu, a jednak proto, že to je jedna z nejčastějších otázek, které dostávám. No a taky trochu proto, že mám neskutečný kreativní blok, takže jen tenhle první odstavec jsem smolila týdny. Vezmu to celé trochu oklikou – jako vlastně asi každý svůj článek.
Pokračovat ve čtení “O tom, jak jsem málem odmítla práci snů, aneb co dělám v Ománu”
V Ománu nám začala zima. Zima v blízkovýchodním jazyce, což znamená, že tu dalších pár měsíců bude fantastických cca 26 stupňů. Zima také znamená, že se všude začnou objevovat turisti a že se mi ve zprávách na sociálních médiích začnou množit všemožné dotazy o Ománu. Jedním z nejčastějších je ten o bezpečnosti: zda je Omán celkově bezpečná země a zda jsou Ománci nebezpeční pro turisty.
Máme za sebou první výlet po Ománu od chvíle, kdy jsme se přestěhovali. Do té doby jsme se tak leda utápěli v hromadě krabic a zakopávali o zákeřně číhající kočky, které se hlasitým vřeštěním (hlavně kolem druhé ráno) dožadovaly vybalení koberců, jelikož ta dlažba asi neprospívá jejich rozmazleným tlapkám. Pokračovat ve čtení “Náš první výlet v Ománu aneb po stopách místní historie”
K minulému příspěvku mi jedna mladá dáma vytkla, že tam bylo málo obrázků. On mi i Společník pořád říká, že sem musím dávat obrázky a že bez obrázků to nebude ono. A on ten kluk ušatá má často pravdu, takže jsem se rozhodla, že dnešní příspěvek bude převážně obrázkový.