K minulému příspěvku mi jedna mladá dáma vytkla, že tam bylo málo obrázků. On mi i Společník pořád říká, že sem musím dávat obrázky a že bez obrázků to nebude ono. A on ten kluk ušatá má často pravdu, takže jsem se rozhodla, že dnešní příspěvek bude převážně obrázkový.
O tom, že je v Kuvajtu zeleň značně nedostatkovým zbožím jsem psala už před nějakou dobou tady. O to větší byla naše radost, když nám naši přátelé chvíli poté, co jsme přijeli, řekli, že kousek od centra otevřeli nový velký park.
Pod slovem park si asi tak jako já představíte trávu, lavičky, nějaké to jezírko a lidi, kteří se tam povalují a piknikují. Tak to mám já! Já se totiž hrozně ráda válím v parcích. Prostě jen tak s dekou, knížkou a ledovou kávou. Takže jsme se na to hrozně těšili – já na to povalování a Společník na to, že za 2 minuty na slunci usne a pak bude tvrdit, že celou dobu přemýšlel (jako vždycky).
Rozhodli jsme se tam tedy projít. Oba normálně v tričku, v šortkách a v žabkách, protože prostě park, že… Jen jsme tam vešli, došlo nám, že jsme se tak trochu mýlili. Park to sice je, ale s mramorovými cestičkami, které se vinou kolem perfektně naaranžovaného anglického trávníku, do nějž jsou vkusně zasazeny moderní sochy… No prostě park jak vyšitej!
Po těch chodníčcích se procházejí načančané kuvajtské rodiny a skupinky mladých dam. Ženy tady cupitají na vysokých podpatcích a prezentují své kabelky… Takže jsme se zeptali tamního hlídače, zda si můžeme rozhodit deku na trávník. Koukal na nás dost vyděšeně a bylo nám sděleno, že jakékoli piknikování je zakázáno, protože by to tam zaplavili lidé a zničili by trávník. Zeptali jsme se tedy aspoň na kolo. Hlídač se zmenšil na polovinu, když nám musel říct ne. Takže park je pouze na procházení a koukání.
Večer se tady ale občas pořádají koncerty a hodiny jógy. To je jedna z mála chvil, kdy si tady můžete zcela beztrestně sednout na trávu a nebude na vás nikdo koukat jako na vraha vzácné zeleně.
Ale musím říct, že na koukání je nádherný. Nainstalovali tady několik venkovních soch a dá se tady strávit opravdu krásné odpoledne.
V posledním roce se snaží park oživit a začali tady pořádat místní farmářské trhy. Ty si ale rozhodně nepředstavujte tak, jako je známe z českých měst, kde farmáři prodávají cukety a papriky. Tady si stánky otevřou hlavně místní restaurace a kavárny. Občas tady narazíte ale i na malé umělce. Což je příjemné zpestření.
To se tady pak sejde celý Kuvajt. Oni jsou Kuvajťané totiž hrozně rádi vidět. Hlavně mezi sebou. Poměřují si svá ropou potříšťená materiální bohatství. Dámy vynesou své nejnovější oblečení a boty a šourají se po tom trávníku ve svých nejdražších lodičkách a kabátech. Pánové vynesou své hodinky, boty, tašky a nové plastiky svých žen…
Nakonec se ale v parku procházíme moc rádi. Hlavně večer, když je tam celkem prázdno a všechny ty umělecké instalace jsou krásně nasvícené. Ale za normální park bychom občas dali kus levé nohy…
