Příběhy z cest a každodenního života jedné lišky
V Ománu nám začala zima. Zima v blízkovýchodním jazyce, což znamená, že tu dalších pár měsíců bude fantastických cca 26 stupňů. Zima také znamená, že se všude začnou objevovat turisti a že se mi ve zprávách na sociálních médiích začnou množit všemožné dotazy o Ománu. Jedním z nejčastějších je ten o bezpečnosti: zda je Omán celkově bezpečná země a zda jsou Ománci nebezpeční pro turisty.
Se Společníkem rádi jezdíme do pouště. Já tedy asi o kousek víc, protože jsem celý život fascinována hvězdnou oblohou. Taky milujeme offroad jízdu ve všemožných i nemožných terénech. Od prvního dne, kdy jsme se nastěhovali do Ománu, jsme toužili projet pouštní duny autem. Jezdit po jejich vrcholcích, nořit se do zlatavého písku, který se vám pod nohama boří jako nic, koukat na západy a východy slunce, no prostě takové ty pouštní záležitosti.
Prosím vás, varování na začátek! Tenhle článek není dalším z milionu itinerářů, které se v bezedných hlubinách internetu povalují. Vytvořit další seznam s Burj Khalifou na začátku a projížďkou tradiční lodí po umělém kanálu na konci by bylo prohřeškem proti lidskosti, který by se měl trestat přeskládáním písmenek na klávesnici. Číst dál
Salalah je druhé největší město v Ománu. Většina Čechů zná z Ománu právě Salalah, který se nachází kousek od jemenských hranic, protože je tam v zimních měsících krásně teplo, mají tam hogofogo resorty se 118 bazény a 457 pohodlnými lehátky, a můžete tam strávit týden i dva koukáním do modra oblohy a modra moře, aniž by vás rušily jakékoli jiné zcela nepodstatné barvy.
Hlavní sezóna v Salalahu ale překvapivě není v zimě, (kdy tam jezdí většina turistů), ale v létě, kdy se tam prožene monzun a z pouštního, po pravdě řečeno na pohled dost nepěkného místa, udělá region plný zeleně a mlhy. A za tím jsme se Společníkem vydali.