Za těch pár let, co svůj blog píši, jsem dostala docela dost emailů a zpráv. Některé z nich byly nepřátelské (prozaické Krávo! a nic víc – holt asi nebyl čas ztrácet čas psaním) a nepřející (Se ti to žije za ty arabský prachy!), jiné milé až nečekaně milé. Ale asi nejčastěji jsem narazila na dotazy ohledně toho, zda v Kuvajtu pracuji, jestli to pro mě jakožto ženu bylo obtížné, jestli mě tady muži tolerují a berou vážně a jestli toho nelituji. Tak jsem si řekla, že to sepíši, abych měla na co odkazovat. Číst dál
Buďte hrdá na svoji krásnou zemi, řekl mi Kuvajťan…
Včera jsem byla na pracovní schůzce a potkala jsem se tam s jedním velmi sympatickým a vzdělaným Kuvajťanem zcela neurčitého věku. Ony ty bílé dišdaši občas prostě matou a když pak ty lidi potkáte v “normálním” oblečení, tak je často ani nepoznáte, protože vypadají menší a vyvalí se jim špíčky, které ta bílá tak nespravedlivě skrývá. Ale zpět k tomu, o čem chci vlastně mluvit, že… Číst dál
Narodit se jako Kuvajťan má své výhody aneb když se stát stará (až moc)…
Jak jistě všichni dobře víte, Kuvajt je země, která zbohatla díky ropě. Ale je třeba říci, že ani tu ropu si nedokázali najít sami. Pomohli jim v tom Britové, kteří to tady dávali hodně dohromady (pomáhali budovat cesty a město) a díky kterým tu většina obyvatelstva (i starší generace) mluví velmi dobře anglicky.