Možná si říkáte, co to na vás sakra vybaflo za hrozivou fotku ještě hrozivějšího jídla. Nedivím se vám.
Tohle je pěkně prosím nejoblíbenější ománský snack. Je to hamburgerová houska (je možné ji nahradit pita chlebem, nebo ještě lépe croissantem), potřená taveným sýrem, zasypaná Chips Oman brambůrkami (a nemůžou to být žádné jiné, protože to je národní poklad) a celé je to zakápnuté chilli omáčkou a zapečené v toasteru.
Nikdy nezapomenu na to, když mi to poprvé slavnostně přinesli kolegové v práci s tím, že tuhle delikatesu (používám jejich přesná slova) nemůžu odmítnout.
Odmítla jsem. A odmítala jsem dalších několik měsíců. Po pár měsících, kdy jsme se všichni lépe poznali a padly různé bariéry, jsem se dozvěděla, jak důležité pro kolegy je, abych ten jejich zázrak alespoň ochutnala.
Na to už se nedalo nic říct.
Nadšeně koupili nové balení housek a otevřeli nenačatý taveňák.
Velmi obřadně přede mně sendvič položili a koukali, jak ho jím. Řeknu vám, že takový tlak jsem tady snad ještě nezažila 
V průběhu jídla mi vyprávěli, že je to jejich velká tradice. Že si pamatují, jak jim to jídlo připravovali rodiče, když byli malí. Dohadovali se, zda je to lepší v hamburgerové housce, nebo v croissantu a porovnávali, který druh chilli omáčky je nejlepší. Hezký na tom bylo, že se té debaty účastnili i oba mí kolegové, kteří sice nejsou Ománci, ale v Ománu se narodili a tenhle prapodivný sendvič prostě patří i do jejich života.
A víte co je na tom všem nejhorší? Že jsem tomu taveňáku s chipsama úplně propadla. Kolegyně nám ho všem každé ráno dobrovolně připravuje. Stala se z toho naše firemní tradice. Sedíme, srkáme kávu, jíme ten nejohavnější, ale naprosto úžasný sendvič a řešíme u toho, co se tak různě děje ve světě, nebo ve firmě.
Takže pokud vám v Ománu bude někdo nabízet housku s chipsama, tak se tomu nebraňte. Patří to k tradici a dost to pro ně znamená 