Jojo, jak si vybrat téma pro návrat na sítě a internety. Takže si to nastavíme hned od prvního řádku – to, co tady budu psát je čistě subjektivní zkušenost optimisty, tak k tomu tak zkuste přistupovat, až budete číst dál. A pardon, že je to tak dlouhý. Já se fakt snažila.
Na Blízkém Východě žijem devět let. Za devět let tady člověk zažije leccos. Moje úplně první práce v Kuvajtu byla pro lokální marketingovou agenturu, která měla pobočky v Kataru a v Saudské Arábii. Prvních pár měsíců jsem se tam spíš tak nějak kulturně motala a snažila jsem se každej den nebrečet doma v koutě, jak moc to tam nenávidím a jak mi nikdo nerozumí (a to prosím vás nemluvím o jazykové bariéře, ale o mém vyspělém emočním stavu hodném silné a emancipované ženy). Postupem času jsem se ale nahodila a začala jsem se rozkoukávat, co že to jsou ty další země zač. Moje role byla super v tom, že jsem pracovala jak s týmy, tak s klienty ve všech třech zemích.
V roce 2015 byla Saudi země za neviditelnou, ale zcela neprostupnou zdí. Dostat se tam bylo vlastně nemožný. S vízem to celkově bylo hrozný peklo. Manžel strávil týdny běháním po kuvajtských úřadech, aby získal vízum aspoň tranzitní, když chtěl Saudi jen projet, aby se dostal autem do Dubaje. A protože můj manžel v té době ještě nebyl můj manžel – a tedy můj zákonný majitel, který by se nám mohl pokusit zajistit rodinné vízum, takže se veškerá moje interakce jak s klienty, tak s naším Saudským týmem odehrávala buď online, nebo když oni přiletěli do Kuvajtu.
Mám ale dva příklady (z mnoha), který pro mě krásně shrnují stav Saudi v té době.
Začnu naším týmem v Saudi. Moje první zkušenost byla, když jsme měli celofiremní telefonát, kde mě všem představovali. Na obrazovce vyskočila dvě Teams okna. V jednom seděli kluci, někteří v džínách a mávali. V druhým okně na mě v tichosti koukala skupinka zahalených dam v černém, který fakt nemávaly. I když možná koulely očima, ale to nebylo vidět.
Následně jsem se dozvěděla, že nejen že mají oddělený okno v Microsoft Teams, ale i místnosti v kanceláři, což byl v té době běžný standard nejen v kancelářích, ale i v obchodech, v restauracích a vlastně všude. O to víc mě ale překvapilo, když pak ty holky přiletěly do Kuvajtu. Kuvajt fakt není party země, ale byla tam pro ženy výrazně větší volnost. Takže co byla první věc, co naše Saudské kolegyně udělaly, když přistály na letišti? Odhodily šátky a převlíkly se do džín. A co hlavně, hrozně ožily. Bylo to poprvé, kdy jsem si začala uvědomovat, jak moc by některý ty holky chtěly víc svobody, ale není to pro ně možný.
S klienty to byla trochu jiná písnička. Většinu firem reprezentovali muži. Takže téměř každý telefonát začal tím, že na mě zaskočeně koukal chlapík zahalený do perfektní bílé dišdaši. Někteří se mě zeptali, kde je můj manažer (tedy muž a tedy Arab), ale já žádnýho manažera neměla, což jsem jim většinou s velkým zadostiučiněním oznámila. Další mi bez studu a s jistým překvapením oznámili, že jsem přece bílá, tak co tam jako dělám. Což je věc, na kterou se tady člověk naučí reagovat až s určitým časem. A pak jsem měla zkušenosti, kdy se mnou ten daný muž nepromluvil celou dobu ani slovo, nebo to prostě položil.
Nebudu vám kecat, ze začátku to bolelo, pač člověk se snaží dělat svoji práci a nemůže, ale postupem času mi narostla hroší kůže.
Teď skok do roku 2023. Osm let, který v Saudi působí v mnoha ohledech spíš jako skok o sto let do budoucnosti. Do naší firemní pobočky v Saudi jsem byla vyslána s týmem z Dubaje na strategické školení.
Sice jsem všude četla, že se země posouvá a že už nemusím mít zahalené vlasy a že už nemusím být zahalená vlastně celá a bát se, že někdo uvidí můj kotník a hodí po mně kamenem, ale moc jsem tomu nevěřila, protože jakožto správný Čech zpochybňuji cokoli, co se píše na internetu, že.
Takže jsem psala kolegům a kolegyním v Rijádu, co že si mám vzít na sebe, aby nemuseli řešit vězení a vyhoštění střelené Češky. “Hele, kalhoty pod kolena a prosimtě neber si triko nad pupík. Jinak je to vlastně jedno.” No tak jo… Nebudu vám kecat, ale při příletu na letiště jsem pořád čekala, kdy se někde vynoří mravnostní policie a za ten ohrnutej rukáv košile mě pošle někam do pracovního kempu stavět NEOM nebo nějakej jinej z jejich mega projektů, ale ono nic.
A ještě větší šok to byl, když jsem dorazila do naší kanceláře. Všude samý nezahalený Saudky! A seděly namixovaný s klukama v jedné místnosti! A vedly schůzky, a týmy…
Strávili jsme v Rijádu několik dní a řeknu vám, že to byla skvělá zkušenost. Mladí Saudové jsou sympatická, aktivní a na blízkovýchodní poměry velmi ambiciózní generace. Velmi otevřeně jsme se s nimi bavili o tom, jak vnímají změny, kterými země prochází.
A nejvíc mě zasáhlo prohlášení jednoho asi třicetiletého kluka: “Když vidím, jak teď všichni můžeme žít otevřeně, tak se cítím, že mě někdo okradl o 20 let života a zkušeností, který mi už nikdy nikdo nevrátí. A o to víc chci žít teď.” Z pohledu Češky to pro mě bylo hodně blízko a hodně pochopitelný.
A stejnej pocit změny a vývoje tím správným směrem jsme s manželem měli i když jsem teď jeli do Džiddy na Formuli 1. Džidda byla vždycky otevřenější město, ale nečekali jsme, že tady budeme potkávat mladé páry, jak se vodí za ruce na veřejnosti, že tady budeme potkávat mladé Saudky s odhalenými pupíky, které byste mohli z fleku zaměnit za holky tady u nás. Nečekali jsme, že tam budou hrát lokální DJky, že nám budou holky nasazovat náramky na ruce v jedné, společné řadě. Bylo to poprvé, co jsme tady na lidi civěli my a ne obráceně.
Můj manžel to vystihl asi nejlépe:
“Kdybych ti před osmi lety řekl, že pojedeme do Saudské Arábie na Formuli 1, vízum si zajistíme na internetu za 10 minut, fotbal tady budou hrát Ronaldo a Neymar a budem si říkat, že se sem určitě chceme ještě někdy vrátit, věřila bys mi?”
Ne, nevěřila. A jsem moc ráda, že tam k té pozitivní změně dochází, protože život bez svobody není život.
Soňa
Dobrý den, máte ještě nějaké kontakty v Kuvajtu? Hledám jednoho Kuvajťana, který jezdíval do Česka a dopis na adresu, kterou mi kdysi dal, se mi vrátil zpět.
Dobrý den, já už jsem pryč dost dlouho, takže bohužel asi nepomohu. Ale česká ambasáda v Kuvajtu by mohla. Dají se snadno najít kontakty přes MZV, nebo tady:
https://mzv.gov.cz/kuwait/cz/o_velvyslanectvi/kontaktni_informace/-mzv-publish-cz-o_ministerstvu-adresar_diplomatickych_misi-ceske_urady_v_zahranici-kuvajt_velvyslanectvi_kuvajt.html