Omlouvám se za prodlevu, měla jsem pochroumanou ruku a psaní dlouhého textu na klávesnici spadalo do kategorie utrpení a lehkého sebemrskačství.
Celkem dost lidí mi psalo do zpráv, jaká je situace v Ománu a zda si myslím, že to letos bude na dovču. Tááákže. Situace je taková, že oficiální čísla nakažených klesla na přibližně 200 denně. Což je z těch 2000, co jsme měli před pár týdny, velmi pozitivní změna. Problém je ale to, že ta čísla nejsou zrovna důvěryhodná. Přestalo se totiž plošně testovat… Taky se ukázalo, že spoustu lidí, kteří přijdou do kontaktu s nakaženým, ani netestují a prostě je zavřou doma, takže se “neobjeví” ve výčtu nakažených.
Po 5 měsících nám poprvé otevřeli restaurace, hotely, posilovny, salony, kadeřnictví a tak. Jojo, celých 5 měsíců bylo všechno kompletně zavřeno – představte si ten dopad na lokální ekonomiku. Ale o tom zase příště…
Stále jsou tu povinné masky a stále jsou tu celkem striktní pravidla na dodržování bezpečné vzdálenosti. Život se ale vrací k normálu. Lidé jsou po těch měsících bez jakéhokoli vyžití mentálně vyčerpaní a společnost se tváří, že korona neexistuje. Nepřekvapuje mě to. Já to totiž cítím úplně stejně. Nedovedete si představit ten pocit, kdy jsme šli poprvé po měsících do restaurace a jídlo přede mě postavil někdo jiný než můj drahý manžel. Cítila jsem se jako královna světa. A to jsem ještě nebyla u kadeřníka. To bude teprve něco.
Co byl celých těch 5 měsíců největší problém, bylo cestování. Letiště bylo komplet zavřené. Byly repatriační lety převážně do asijských zemí a pár do Evropy. Ale nebyla možnost, jak se vrátit zpět do Ománu. Takže jsme celou tu dobu neměli možnost navštívit naše rodiny. Což je v době krize celkem nepříjemné.
Moje kamarádka vycestovala v dubnu do Kanady a dokázala se vrátit až teď v srpnu. Celý proces bylo naprosté šílenství vyžadující potvrzení od několika institucí a ministerstva zahraničních věcí, které na 99% požadavků nikdy nereagovalo.
To se teď ale mění. 7. září vyběhla zpráva, že se od 1. října otevírá letiště pro mezinárodní lety. To je velký průlom. Celé to samozřejmě odpovídá začátku turistické sezony, jelikož Omán ty peníze neskutečně potřebuje. Ekonomika je na dně. Ona totiž byla na dně už před koronou, tak si to představte teď. Pro nás to ale znamená, že se dostaneme na skok domů a naše rodiny si budou moci oddychnout, že jsme v pořádku.
Pokud se mě zeptáte, zda bych vám doporučila přijet, tak fakt nevím. Snad jen vlastní nebezpečí. Šance, že se nakazíte koronou bude dost vysoká, jelikož situace rozhodně není pod kontrolou. Z toho, co tady zatím pozoruji, si nemyslím, že by byly nižší ceny. Možná spíše naopak.
Zatím se neobjevila oficiální opatření pro lidi, co sem přijedou. Zda bude, nebo nebude nutná karanténa a tak. Budu to všechno sledovat a dám vám vědět.
Mějte se krásně, užívejte si první náznaky barevného podzimu a zase někdy.
Soňa
