Jak jsme přejížděli ománskou poušť, zapadli v dunách a urvali nárazník

Se Společníkem rádi jezdíme do pouště. Já tedy asi o kousek víc, protože jsem celý život fascinována hvězdnou oblohou. Taky milujeme offroad jízdu ve všemožných i nemožných terénech. Od prvního dne, kdy jsme se nastěhovali do Ománu, jsme toužili projet pouštní duny autem. Jezdit po jejich vrcholcích, nořit se do zlatavého písku, který se vám pod nohama boří jako nic, koukat na západy a východy slunce, no prostě takové ty pouštní záležitosti.

Číst dál

Do Salalahu za monzunem a zelení

Salalah je druhé největší město v Ománu. Většina Čechů zná z Ománu právě Salalah, který se nachází kousek od jemenských hranic, protože je tam v zimních měsících krásně teplo, mají tam hogofogo resorty se 118 bazény a 457 pohodlnými lehátky, a můžete tam strávit týden i dva koukáním do modra oblohy a modra moře, aniž by vás rušily jakékoli jiné zcela nepodstatné barvy.

Hlavní sezóna v Salalahu ale překvapivě není v zimě, (kdy tam jezdí většina turistů), ale v létě, kdy se tam prožene monzun a z pouštního, po pravdě řečeno na pohled dost nepěkného místa, udělá region plný zeleně a mlhy. A za tím jsme se Společníkem vydali.

Číst dál

O stanování v ománských horách, zvědavých kozách a vyprošťování auta z řečiště

Léto v Ománu, to je kapitola sama pro sebe. V porovnání s Kuvajtem jsou tu nižší teploty, ale vyšší vlhkost, takže vylezete před dům, vyždímáte tričko, sednete do auta, dorazíte do práce, vyždímáte tričko a tak pořád dokola. Teploty se pohybují kolem 37 stupňů ve stínu, což je na Perský záliv málo, ale pocitově se teplota šplhá většinou tak ke 44 stupňům. Vždycky se culím pod svým neexistujícím vousem, když si na internetu čtu články o tom, jak se Česko zmítá pod vlnou veder, já u toho vyždímám tričko, odtáhnu úžehem zasažené kočky zpoza prosluněných oken a dál pokračuji ve svých každodenních činnostech.

Číst dál

Jak jsme v Ománu dohnali jaro aneb kouzelná vesnička Wakan

Všude na internetu a na sociálních sítích na mě začínají vykukovat fotky prvních poupat a květů. Tohle je jedno ze dvou období, kdy propadám lehkému stesku po České republice. Miluji kvetoucí stromy na jaře a pak jejich barvy na podzim. Krásy podzimu většinou někde zastihneme, ale jaro často mineme. Tady v regionu nic jako jaro neexistuje. Roční období jsou následující: teplo, větší teplo, horko a pak ještě větší horko. V Kuvajtu mají dokonce i zimu, kdy teploty klesají klidně i na 7 stupňů Celsia. Ale jaro, takové to voňavé a kvetoucí, to tady prostě nemáme. Číst dál