Dneska trochu jinak než obvykle… Méně informativně a víc od srdce.
V Kuvajtu začala jedna z nejkrásnějších částí roku. Je to přechod mezi létem a zimou, kdy je venku kolem 34 stupňů. Vzhledem k tomu, že jsem v práci skončila o dvě hodiny dříve než obvykle, rozhodla jsem se, že toho využiji a kousek se projdu.
Nejradši se tady procházím po parkové promenádě kolem moře. Je tu krásná tráva, lavičky, piknikující lidé, stromy…
Byla jsem tady už mnohokrát, ale dneska to na mě nějak dopadlo. Procházela jsem se a najednou mě praštila do nosu ta nezaměnitelná vůně čerstvě posekaného trávníku a hlíny. Když jsem se zaposlouchala, bylo dokonce slyšet ptáky.
Pro běžného Čecha jsou tohle úplně normální věci, které kolem sebe v mnoha případech vůbec nevnímá. Pro nás tady je to ale jinak.
Když jsme bydleli v Praze, dokázala jsem hodiny ležet v trávě v parku a jen si číst, nebo koukat kolem a poslouchat ptáky. Tady je zeleň vysoce nedostatkovým zbožím. A když už člověk na nějakou narazí, musí to být ve správnou roční dobu, aby si nespálil zadek.
Za každým stromkem a keřem, za každou květinou a palmou tady stojí obrovská spousta lidské práce, aby mnohly vůbec vyrůst, jelikož tady nemají z čeho čerpat vláhu. Ke každému kousku zeleně tu musí vést speciální zavlažování. Je to vlastně taková obrovská změť různých hadiček a trubek.
Takže jsem se povalila do trávy a jen tak okouněla… A v tu chvíli se mi úplně hrozně zastesklo po přírodě. Po tom jen tak vyskočit z tramvaje a dojít zbytek cesty pěšky parkem. Po tom vyjít na jaře ven a poslouchat, jak je s každým dnem možné slyšet více a více ptáků, kteří se vracejí.
Neříkám, že mi chybí Praha, neříkám ani, že mi chybí Česká republika… Chybí mi ten pocit, že kolem vás něco žije, roste a pobíhá, aniž by tomu musela nonstop pomáhat parta zahradníků. To jsou věci, kterých si člověk začne neskutečně vážit až ve chvíli, kdy je nemá.
Svůj život v Kuvajtu mám hrozně ráda a jsem tu šťastná. Neskutečně moc mi dává a všechny moje příspěvky jsou od srdce. Ale občas se člověk neubrání tomu, že mu všechna krása moře a pouště nedokáže nahradit vůni jednoho rozkvetlého stromu.
Takže bych vám chtěla jen říct: koukejte se kolem sebe, více čichejte ke květinám a nestěžujte si, že na podzim hodně prší… Ropní šejkové se sice koupou v penězích, ale tyhle pocity si za ně nikdy nekoupí.