Kuvajt není zrovna země nekonečné zábavy. Divadla tady člověk spočítá na jedné ruce, muzea taky, koncerty jsou většinou tradiční – tedy pro Evropana těžko stravitelné, svoji první Operu postavili loni (o té napíši příště, jelikož to stojí za to), venku se běžně rozpouští asfalt, takže se tam nedá pohybovat…
Je to tak nějak všechno se vším.
Kuvajťané samotní jsou navíc národ prudce nekulturní. Jejich oblíbenou činností je nakupování, posedávání po kavárnách, rodinné sešlosti a nepochopitelné kroužení po městě autem. Když ale počasí dovolí (tedy od listopadu do března), moc rádi kempují v poušti.
Je ale kemping a kemping. Kuvajťané s rodinami považují za kemping to, že si pronajmou místo v poušti na několik měsíců, následně tam vyšlou služebnictvo (ano, čtete správně) a to postaví kemp. Takový kemp sestává z několika prostorných stanů, přenosné toalety a sprchy, osvětlení a s ním spojených generátorů, menší polní kuchyně a samozřejmě všeho možného a nemožného vybavení. Tam pak početná kuvajtská rodina tráví víkendy v největším možném pohodlí.
Pak je tady druhý způsob kempingu, kterému jsme propadli i my. Vypadá to asi tak, že do našeho malého tanku nahážeme skládací židle, stolek, gril, obracečky různých tvarů a velikostí, zásoby vody, deky, dřevo, uhlí a vyrážíme na jeden den doprostřed pouště – buď jen sami dva, nebo s menší partou přátel. Čím více se cestou blížíme klasickým kempovacím místům, tím častější je výskyt velmi specifických „motorestů“, kdy se dá koupit naprosto všechno, co člověk ke kempování potřebuje – od dřeva, přes uhlí, létací draky, košťata, kuvajtské vlajky (kterými si Kuvajťané jako správní nacionalisté zdobí stany) až po živé slepice a kuřata.
“Motoresty”, ve kterých jejich majitelé s největší pravděpodobností i spí…
“Super česnek” – no neberte to!
Ano, občas je evidentně nutno pohrabat a zamést kus pouště.
Vzhledem k tomu, že spolu se Společníkem nadšeně vaříme, vezeme si s sebou vždycky přípravu na domácí několikachodové menu, zásoby pálivých omáček, olivový olej, sůl, pepř… Mezi naše vyhlášené pokrmy patří například grilovaný sýr halloumi (mix ovčího a kozího sýra – na grilu je naprosto úžasný), marinované tandoori kuře, domácí jehněčí kebaby, pikantní krevety a k tomu jako příloha grilovaná zelenina.
V poušti si pak rozložíme náš malý tábor a povalujeme se na židličkách a dece. Postupně si grilujeme všechny chody. Klábosíme o ničem. Když je dobrý vítr a není 100 stupňů, tak pouštíme draka, nebo pořádáme turnaje v pétanque.
Většina pouště je jen ohromná placka. Na duny tu bohužel téměř nenarazíte.
Naše kempovací hnízdo v případě, že jedeme sami dva
Když pak zajde slunce, tak se hřejeme u táboráku z íránského dřeva (v Kuvajtu nemají skoro žádné vlastní zdroje), užíváme si všeobjímající ticho a sledujeme hvězdné nebe, které je v poušti nepopsatelně krásné.
Jsou noci, kdy není potřeba žádný jiný zdroj světla…
Táboráček
Pro mě má poušť až omamné kouzlo. Miluji šumění lesa, miluji zvuky moře, ale poušť se mi zapsala do srdce asi nejhlouběji, protože v si v ní člověk asi nejvíce uvědomuje sám sebe.
