Výrazně horší a omezující je cenzura v kině. Nikdy nezapomenu, jak jsme se Společníkem seděli v plném sále, koukáme na nějaký film, chlapík se blíží ke své lady a je jasné, že teď se prostě minimálně oblíznou a ono nic – střih, trh a jedeme dál. Vyjeveně jsme koukali kolem sebe a byli jsme evidentně jediní, komu to přišlo divné! Oni prostě natvrdo vystřihávají “nevhodné” kusy filmů – od líbání, přes scény, kde je někdo polonahý nebo snad bůhchraň úplně nahý.
Takže se pak klidně může stát, že natrefíte na film, kde toho vystříhají tolik, že ten děj nakonec nedává smysl. Tak to bylo třeba s posledním Terminátorem. Proto si od té doby vybíráme filmy bezpečné – třeba válečné, nebo plné násilí, protože na tom evidentně nic k vystřižení není.
Poslední bod, o kterém budu mluvit, mě osobně trápí asi nejvíc. Jedná se o zakázané knihy. Ministerstvo Informací (takový místní Velký Bratr) má seznam knih a filmů, které jsou tu zakázané, jelikož obsahují nevhodný obsah – ale nevhodný neznamená jen sexuální, nevhodný znamená třeba to, že mluví o kouzlení, nebo o mluvících zvířatech, o homosexualitě a podobně. Nevhodné je vlastně téměř vše, co není podloženo Koránem – v realitě to pak znamená třeba to, že ministerstvo nařídilo školním knihovnám, aby zakázaly dle mého názoru zcena neškodné a spíše fantazii rozvíjející příběhy Harryho Pottera.
Tohle jsou přesně ty věci, které drží Kuvajt zpět ve vlastním rozvoji. Zbytečná a přehnaná ochrana samozřejmě totiž vede k tomu, že to co je zakázané je o to více žádoucí. Je to holt ještě dlouhá cesta…