Teď v říjnu jsme byli na skok v Praze. Pominu-li fakt, že jsem se zhrozením zjistila, že nemám naprosto žádné vhodné oblečení do deště (chodila jsem kalužemi v bílých teniskách a hrdě jsem se tvářila, že tohle přesně byl můj plán a že uvnitř vůbec ale vůbec nebrečím), tak jsem také zjistila, že jsi si odvykla hlídat si kabelku a telefon…
Kuvajtská “rýmička” už zase řádí…
Tak je to tady! Vypadá to, že oficiálně končí období horkého léta a přichází teploty pod 30 stupňů. V Kuvajtu se “zima” – jak tomu místní říkají – většinou uvede několika neskutečně zamlženými dny.
Jak z nás Kuvajt udělal neskutečné lenochy…
Kuvajťané jsou neskutečně liný národ. Jejich nechuť kamkoli chodit pěšky (kterou si opodstatňují tím, že je venku prostě moc horko a chodit by tudíž bylo vlastně nezdravé) jsem zmiňovala už dříve. To je ale jen špička ledovce…
Jsou věci, které si ani ropný šejk koupit nemůže…
Dneska trochu jinak než obvykle… Méně informativně a víc od srdce.
V Kuvajtu začala jedna z nejkrásnějších částí roku. Je to přechod mezi létem a zimou, kdy je venku kolem 34 stupňů. Vzhledem k tomu, že jsem v práci skončila o dvě hodiny dříve než obvykle, rozhodla jsem se, že toho využiji a kousek se projdu.
Nejradši se tady procházím po parkové promenádě kolem moře. Je tu krásná tráva, lavičky, piknikující lidé, stromy…