Příběhy z cest a každodenního života jedné lišky
K minulému příspěvku mi jedna mladá dáma vytkla, že tam bylo málo obrázků. On mi i Společník pořád říká, že sem musím dávat obrázky a že bez obrázků to nebude ono. A on ten kluk ušatá má často pravdu, takže jsem se rozhodla, že dnešní příspěvek bude převážně obrázkový.
Česko zasáhla šílená vedra a sucho a spousta přátel mi píše, že teď je tam stejné horko “jako máš ty v tom Kuvajtu”! Na sociálních sítích sleduji kamarády, kteří už radši spí venku, než aby museli být zavření v pecích, kterým běžně říkají domov. A také se mi začaly množit dotazy, jak v takovém horku můžeme skoro celý rok sakra přežít! Roli hrají tři zcela zásadních faktory. Nastíním postupně a podrobně níže.
Včera jsem byla na pracovní schůzce a potkala jsem se tam s jedním velmi sympatickým a vzdělaným Kuvajťanem zcela neurčitého věku. Ony ty bílé dišdaši občas prostě matou a když pak ty lidi potkáte v “normálním” oblečení, tak je často ani nepoznáte, protože vypadají menší a vyvalí se jim špíčky, které ta bílá tak nespravedlivě skrývá. Ale zpět k tomu, o čem chci vlastně mluvit, že… Číst dál
Pátek byl jeden z těch dní, kdy je v Kuvajtu absolutně hnusně. Ve vzduchu písek a do toho horko – už teď je každý den kolem 36 stupňů ve stínu. Z domu se nos vystrčit nedá a jediné, co se člověku chce, je polehávat na sedačce, číst a pít horký čaj – on ten pohled ven z okna totiž v mozku vyvolává pocit, že tam musí být neskutečně sychravo, takže čaj je jediná záchrana před jasným umrznutím. Číst dál