Všude na internetu a na sociálních sítích na mě začínají vykukovat fotky prvních poupat a květů. Tohle je jedno ze dvou období, kdy propadám lehkému stesku po České republice. Miluji kvetoucí stromy na jaře a pak jejich barvy na podzim. Krásy podzimu většinou někde zastihneme, ale jaro často mineme. Tady v regionu nic jako jaro neexistuje. Roční období jsou následující: teplo, větší teplo, horko a pak ještě větší horko. V Kuvajtu mají dokonce i zimu, kdy teploty klesají klidně i na 7 stupňů Celsia. Ale jaro, takové to voňavé a kvetoucí, to tady prostě nemáme.
O to větší bylo mé nadšení, když jsem v místních ománských novinách dočetla, že 150 kilometrů od Maskatu leží horská vesnička jménem Wakan, kde právě teď kvetou ovocné stromy. 150 kilometrů zní docela hrozně, ale v Ománu jsou vzdálenosti relativní. Tady je prostě všechno dost daleko. Jen z jednoho konce Maskatu na druhý je to cca 50 kilometrů.
S přesvědčivostí sobě vlastní jsem Společníkovi předestřela plán na jednodenní výlet. Potřebovala jsem jen asi 186 zmínek a 65 odkazů na různé články, aby pochopil, že jednak nemá na výběr a že se tam vlastně hrozně těší.
Wakan leží v nadmořské výšce 2,000 metrů. Je tam tedy výrazně příjemnější klima a proto jsou tam výborné podmínky pro zemědělství. A právě to dělá z Wakanu pomalu, ale jistě turistickou atrakci – najdete tady naprosto nádherné terasovité zahrady. Ty se rozprostírají kolem krásné stezky tvořené 700 schody, které se vlní kolem hor, malých nádrží na vodu a oprýskaných domků.
Než se do Wakanu nadšeně rozjedete, tak prosím pozor na to, že vesnička je dostupná pouze v autě s pohonem na všechna čtyři kola. Poslední část cesty je totiž prašná a tedy nezpevněná. Na cestu se vejde jen jedno auto, takže je často třeba uhýbat jiným řidičům. Takové vyhnutí obnáší nájezd na kamení a písek. Však sami mrkněte na video dole.
Ale všechno to za to stojí. I to, že se tam skoro nedá zaparkovat a máte chuť omlátit to kamení o hlavu lidem, kteří byli dost uvědomělí na to, aby dorazili před vámi a díky tomu nemuseli parkovat pod největším kopcem na světě.
Vesnička Wakan mi ukázala další z mnoha tváří, které Omán má, a dala mi další důvod to tady milovat. A navíc mě obdarovala kvetoucími meruňkami v době, kdy jsem se v ně ani neodvažovala doufat. A to jí nikdy nezapomenu…
Osobně vás neznám, ale podle toho jak píšete si myslím, že jste moc krásný člověk, který se dokáže radovat z maličkostí a má v sobě hodně dobra. Moc vám přeji, aby vám to zůstalo. A třeba se někdy někde potkáme. Klára
Na to nemám co říci, jelikož jste mi vzala dech. Snad jen, že moc děkuji.
Je to krásná pohádka o tom, “jak jsem si našla to svoje i tady jinde”. Moc milé a nadějné.
Děkuji. Já mám ráda příběhy a moc ráda je vyprávím. A máte pravdu, že tohle příběhové/pohádkové rozhodně je.