Je to tak. 28. března to byly přesně dva roky, co jsem poprvé uviděla tenhle kus pouště, o kterém si místní myslí, že je to úplně normální země. Za ty dva roky se toho hodně změnilo. Většinou k lepšímu – tedy aspoň já si to myslím. A vzhledem k tomu, že jsem z toho pořád tak trochu naměkko, tak jsem se rozhodla, že o několika takových věcech zkusím napsat:
Jak je to v Kuvajtu s počasím, aneb jedna velká provokace…
Kuvajt je země extrémů… Alespoň co se tedy počasí týká, jsou tady totiž opravdu velké teplotní rozdíly mezi zimou a létem. To je mezi zeměmi Perského zálivu vcelku ojedinělé. Třeba takový Omán, nebo Spojené Arabské Emiráty nic jako zimu neznají. V Kataru je sice také šíleně horko, ale zima je tam mírnější. Podobně nevyrovnanou zemí je snad jen Saudská Arábie, kde občas i sněží, ale tam je hrozné vlastně skoro všechno, takže to člověka ani nepřekvapí.
Kemping v poušti
Kuvajt není zrovna země nekonečné zábavy. Divadla tady člověk spočítá na jedné ruce, muzea taky, koncerty jsou většinou tradiční – tedy pro Evropana těžko stravitelné, svoji první Operu postavili loni (o té napíši příště, jelikož to stojí za to), venku se běžně rozpouští asfalt, takže se tam nedá pohybovat…
Je to tak nějak všechno se vším.
Češka v Kuvajtu aneb co tady tedy můžu a nemůžu
“Stěhuji se do Kuvajtu, protože tam přítel dostal pracovní nabídku, kterou by byla škoda nevyužít.” bylo mé sdělení rodině, přátelům a kolegům.