Příběhy z cest a každodenního života jedné lišky
Všichni tak nějak víme, že Arabové mají svůj svatý měsíc, kdy se postí… Já to taky věděla, ale než jsem se přestěhovala do Kuvajtu, naprosto jsem netušila, co to pro ně a hlavně pro mě vlastně reálně znamená.
No tak jo, přiznávám, předtím, než jsem do Kuvajtu odjela, moc jsem toho o něm nevěděla. Jasně, tušila jsem, že je to bohatá arabská země, kde se lidé oblečení v hábitech koupou v ropě a následně se marně snaží utřít do osušek posázených drahokamy. Ale to bylo tak vše… A protože pražská knihkupectví nemají speciální sekci věnovanou Kuvajtu, rozhodla jsem se zahájit průzkum alespoň na Googlu.
Jakožto člověk, který nikdy neměl rád léto a slunci v posledních čtyřech letech pouze hrozil přes okno, jsem se jednoho horkého dne (protože tady žádné jiné dny nejsou) objevila na kuvajtském letišti. Vybavena jedním velkým kufrem narvaným (jak jsem později zjistila) zcela nepotřebnými věcmi, byla jsem rozhodnuta nenechat se odradit písečnou pustinou, která se všude kolem rozprostírala.