Dneska je to spíše informační, než příběhové. Ale já si pamatuji, jak jsme tyhle informace někde hledali a byli jsme z toho všeho trochu zmatení, tak to třeba někomu pomůže.
Je to paradox. Když jsem do Kuvajtu odjížděla, většina lidí mě odrazovala.
Zastřelí tě tam!
Nenajdeš si práci!
Nebudeš tam moci sama na ulici.
Sežerou tě tam velbloudi a oždibou tě ovce!
Taky mi skoro všichni říkali, že by do takové země nešli ani za pytel zlaťáků, tři velbloudy a čtyři Rolls-Roycey k tomu. Utekl rok, kdy jsem si v Kuvajtu našla skvělou práci a zabydleli jsme se tady a začala jsem dostávat nenápadné zprávy od mých přátel o tom, zda bylo těžké se do té pouště na trvalo dostat a najít si tam práci.
Kuvajt má jako většina zemí vcelku striktní vízovou politiku. Ze začátku mi to přišlo jako otrava, ale teď si říkám, že to ti kluci arabští nemají úplně špatně vymyšlené.
Psát budu o tom, když chcete jít do Kuvajtu za prací, ne když sem chcete na dovolenou.
Do Kuvajtu se nedostanete, pokud tady nemáte již předem domluvenou práci, nebo pokud nejste rodinný příslušník člověka, který tady má práci.
V prvním případě dostatene pracovní vízum a v tom druhém se jedná o vízum rodinné.
Já zde mám pracovní vízum. Z pohledu Kuvajťanů jsem vlastně ekonomický migrant. Ale nikdy se mi nestalo, že by mi to tady někdo otloukal o hlavu. Vzhledem k tomu, že jsem v Kuvajtu nikdy neplánovala žít bez práce, bylo pro mě pracovní vízum jedinou možností. O tom, jak jsem si tady hledala práci jsem psala už tady, takže to přeskočím.
Ve fázi, kdy se vás tady lokální firma rozhodne zaměstant, se také rozhodne, že se stane vaším “sponzorem”. To znamená, že se za vás zaručuje a že za vás vlastně zodpovídá v případě, že byste provedli něco nekalého.
Následně musíte dodat řadu ověřených a přeložených českých dokumentů, jako výpis z trestního rejstříku, doklady o vzdělání apod. Jako poslední absolvujete dvě totožné lékařské prohlídky – nejdříve v Česku a pak tu stejnou v Kuvajtu. Otestují vás na HIV, na žloutenku typu B a C, na tuberkulózu, tyfus a malárii. Pro Čecha je to dost zvláštní, jelikož tyhle nemoci běžně nemáme. Ale v Kuvajtu žije tolik lidí z rozvojových a chudších zemí, jako jsou Indie, Pakistán, Egypt, Srí Lanka, kde ty nemoci stále běžné jsou, že je to tady nutnost.
Po tomhle kolečku vám lípnou vízum do pasu, vystaví vám kuvajtskou občanku a můžete tady spokojeně žít. První vízum je většinou na rok. Pokud se váš sponzor rozhodne je prodloužit, tak další je klidně i na dva roky. Pokud se je prodloužit nerozhodne, tak si musíte najít sponzora nového, nebo kuvajtskému prachu zamávat a odjet.
V případě rodinného víza je vaším sponzorem váš zákonný partner, který je v zemi na pracovní vízum. Zajímavé je, že pracující muž může sponzorovat svoji nepracující ženu, ale pracující žena nemůže sponzorovat svého nepracujícího muže. Je holt jedna z těch věcí, která tak prostě je a hotovo. Vysvětlením je nejspíš nerovné postavení ženy a muže v Islámu.
Pokud by kdokoli zjistlil, že máte vízum neplatné, okamžitě vás vyhostí. Zjistit je to celkem snadné, jelikož vaše občanka má stejnou dobu platnosti, jako vaše vízum. Vyhostí vás i za jakýkoli větší přestupek. Prostě vás nabere policie a čau nazdar. Většinou jim je jedno, že tady máte nějaké věci, nábytek nebo nedejbože třeba nic netušící rodinné příslušníky. Proto je tady tak nízká kriminalita. Lidé se bojí, že by je vyhodili ze země. Já se bojím taky! Takže vždycky když přivážím na tajňačku velkou štangli uheráku v kufru, tak se mi třesou kolena. Ale stojí to za to!