Do Salalahu za monzunem a zelení

Salalah je druhé největší město v Ománu. Většina Čechů zná z Ománu právě Salalah, který se nachází kousek od jemenských hranic, protože je tam v zimních měsících krásně teplo, mají tam hogofogo resorty se 118 bazény a 457 pohodlnými lehátky, a můžete tam strávit týden i dva koukáním do modra oblohy a modra moře, aniž by vás rušily jakékoli jiné zcela nepodstatné barvy.

Hlavní sezóna v Salalahu ale překvapivě není v zimě, (kdy tam jezdí většina turistů), ale v létě, kdy se tam prožene monzun a z pouštního, po pravdě řečeno na pohled dost nepěkného místa, udělá region plný zeleně a mlhy. A za tím jsme se Společníkem vydali.

Společník miluje řízení a dlouhé autovýlety kamkoli. Já v autě po třech hodinách dostávám regulerní amok a stává se ze mě ten nejotravnější tvor pod sluncem, který by se nejradši každých 5 minut ptal, zda už tam budeme. A do Salalahu je to z Maskatu přes 1,000 kilometrů – tedy přes 9 hodin, že… Ve snaze ochránit křehkou psychiku řidiče, rozhodl se Společník jet přes noc s tím, že třeba (panebožeprosímtě!!) většinu cesty prospím. Aby tomu ještě napomohl, vybudoval mi na zadním sedadle malé doupě se spacákem, polštářkem, nabíjecími kabely a občerstvením. Zabralo to! Z cesty si nepamatuji skoro nic.

Cesta byla po jisté době trochu jednotvárná…

Monzunová sezona, nebo Khareef, jak jí říkají Arabové, začíná v červnu a trvá do září. Celé hory kolem Salalahu se zazelenají tak, že byste absolutně nevěřili, že jste stále v Ománu. Samotné město Salalah velkou změnou neprojde. Rozdíl zaznamenáte vlastně jen v počasí – teplota se drží kolem 26 stupňů a všude je vysoká vlhkost. Nejlepší tak je skočit do auta s pohonem všech čtyř kol a vyrazit za dobrodružstvím za hranice města. A právě to jsme dělali my každý den.

Nenechte se na začátku odradit tím, jak Salalah vypadá – není to hezké ani uspořádané město. Většinu času člověk projíždí kolem poloprázdných plání, kde jsou bez ladu a skladu poházené domy a potulující se stáda velbloudů a oslíků. Ti se nadšeně pasou na trsech trávy, ze kterých by se takový velbloud v poušti radoval roky. 

Jak říkám, Salalah prostě není zrovna krásné město. Tohle je vlastně kousek od centra a vypadá to takhle téměř všude. 

Video nahoře je vcelku běžný výjev na silnicích kolem Salalahu. Velbloud má prostě vždycky přednost. Je třeba si na ně dávat trochu pozor, protože se občas se svým stoickým klidem rozhodnou přejít silnici a je jim jedno, že je to zrovna uprostřed dopravní špičky. A řeknu vám jednu věc, velbloud moc nespěchá.

Když se vymotáte z města a vystoupáte výš do hor, dočkáte se naprosto úžasných výhledů do údolí a zelených plání. Vypadá to, jako kdyby je tam někdo přenesl ze anglických blat, takže jen čekáte, kdy vám za krk skočí pes baskervillský a odtáhe vás kamsi do mokřad (kde by vás ani Ahmed Bin Holmes a Mohamed Al-Watson nenašli).

Tak řekněte, věřili byste, že je to Omán?
Občas i kousek modra vykoukl. Ale ta oblačnost k tomu prostě patří.
Mlha na blatech!

Co bylo ale snad ještě kouzelnější, než výhledy do zeleně, bylo pozorovat Araby všude kolem, jak si tu mlhu a přírodu neskutečně užívají. Celé rodiny piknikují uprostřed té mokré trávy, v bahně a vodě a skvěle se u toho baví. Pro ně je totiž takovéhle počasí svátek. Spousta z nich tolik zeleně neviděla nikdy v životě (a to nepřeháním). Uvidíte je pobíhat a poskakovat v blátivých kalužích s hábity ohozenými až po krk.
Ještě komičtější je pozorovat je, jak neumějí řídit v mlze a dešti. I v tom nejjemnějším mžení všichni okamžitě zpomalí na dvacet a zapnou všechna výstražná světla, která najdou – což znamená, že nikdo nezapne mlhovku, protože tu netuší, že v autě mají ani že vlastně existuje.
Takymají hodně hloupý zvyk jezdit s dětmi napůl vystrčenými z oken – bočních i střešních – což nás oba přivádělo k šílenství. 

Tohle je jedna z těch bezpečnějších variant.
Ještě sedávají vyklonění z bočních okýnek. To je taky velká paráda.

Díky dešťům lze v okolí Salalahu navštívit i několik vodopádů. My bohužel přijeli v dobu, kdy pořádně nepršelo a některé byly vyschlé, ale i tak to byl úžasný pohled.

Co dokáže příroda aneb síla vody. Tohle je jedno z míst, kde je běžně vodopád. Takový geologův sen.
Klasický výjev z pouštní země

Za těch pár dníjsme objevili i několik nádherných vyhlídek. Rozhodně jsme si nemohli nechat utéci Jabal Samhan, kde se člověk ocitne doslovat nad mraky, které drží vláhu v celém údolí. V údolí pod vámi se sbíhají všechna řečiště a vy si připadáte jako pán světa. Teda aspoň já si tak připadala.

Kombinace všeho, co miluji. Skály, zeleň, prázdno a ticho.
Doslova s hlavou v oblacích.

Takže pokud rádi navštěvujete zajímavá a netradiční mista, tak zelený Salalah uprostřed pouštního Ománu by pro vás mohl být naprosto perfektním zážitkem. Procházet se na pohled podzimním počasím, srkat u toho čerstvou kokosovou šťávu a hladit si velbloudy kolem cest je prostě moc fajn! 

Ano, lišku mám i na ruce…
Nejspokojenější velbloudi v Ománu

2 odpovědi na “Do Salalahu za monzunem a zelení”

  1. Ahmed Bin Holmes a Mohamed Al-Watson!!! Teď se fakt směji. Jsou blogy, který se čtou těžko. A pak je tenhle liščí, kde slova plynou jako po másle. Máte prostě talent.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *