Prosím vás, varování na začátek! Tenhle článek není dalším z milionu itinerářů, které se v bezedných hlubinách internetu povalují. Vytvořit další seznam s Burj Khalifou na začátku a projížďkou tradiční lodí po umělém kanálu na konci by bylo prohřeškem proti lidskosti, který by se měl trestat přeskládáním písmenek na klávesnici.
Celý tenhle článek je prostě a jednoduše mým pohledem na úspěch Dubaje.
Dubaj je kontroverzní. Jsou lidé, kteří tomu městu propadnou a rádi se tam vracejí – ať už na pláže, nebo na třeba na nákupy. A pak jsou lidé, kteří tam jedou jednou a už se tam nikdy nevrátí, protože je pro ně Dubaj povrchní, neosobní, uspěchaná a bez duše. Já spadám do první kategorie, byť s jistými výhradami.
Jednou z velkých výhod života v Maskatu je to, že sednete do auta, jedete čtyři hoďky rovně po hezké dálnici a ocitnete se v Dubaji. Přechod mezi Maskatem a Dubají už nemůže být výraznější. Maskat je město, kde všechno trvá, kde lidé nespěchají, kde řidiči jezdí podle pravidel, kde jsou převážně malé bílé domky a barevné mešity. No a Dubaj je… prostě Dubaj. Město, který spadlo doprostřed nehostinné pouště z nějaké jiné planety a teď se marně snaží splynout s okolím.
Nebudu tady tajit, že si do Dubaje na víkend zajedeme rádi. Mě to město totiž naprosto fascinuje. Jednak miluji moderní výškové budovy (a v centru Dubaje téměř nic jiného nenajdete), a jednak jsem pořád celkem na větvi z toho, že se nějaký arabský stát (nebo emirát, mám-li být přesná) dokázal takhle zorganizovat a vypracovat. Dubaj můžete nenávidět sebevíc, ale popřít, že se za pár let stala centrem obchodu a módy se prostě nedá.
Na Blízkém Východě žijeme už skoro 5 let a za tu dobu jsem se pracovně poznala s lidmi z většiny států, které se tu nacházejí. A díky tomu jsem vypozorovala jednu zcela zásadní věc: místní lidé (nehledě na to, zda jsou z Kuvajtu, Bahrainu, Sýrie, Saudské Arábie, nebo třeba i z Ománu) prostě nejsou úplně organizovaní a orientovaní na úspěch a pokrok. Většina z nich se stará jen o sebe, své bohatství a svůj komfort. Budoucí generace nikoho moc nezajímají. A okolní svět vlastně taky moc ne. Tyhle národy žijí hodně v uzavřených bublinách. Teď a tady a po nás potopa. Je to občas hodně frustrující. Spousta z těch zemí by dnes ani nebyla na mapě, kdyby tam jednoho slunného dne rozvášněný velbloud nezakopl v dunách a neobjevil u toho ropu. O to víc mě udivuje, že v Dubaji pokaždé najdeme něco úplně nového. To město má vizi a jde si za ní.
Teď si určitě říkáte, že s těmi jejich penězi, by takové město vybudoval každý. A já vám můžu s klidným srdcem říci, že nevybudoval. Katar i Kuvajt jsou země bohatší, ale rozhodně ne pokrokovější (technologicky, prosím vás, co se mezilidských vztahů týče, tak je to všude občas ještě takový malý středověk). Saudská Arábie je co se bohatství týče jen pár příček za nimi a všichni víme, že Dubaj to není.
Když to tedy není penězi, tak čím to je? Hlavně tím, že Dubaj je vlastně takovou malou absolutistickou monarchií, v jejímž čele stojí velmi inteligentní vládce. A taky je to částečně tím, že třeba za tu předchozí kritickou řádku by mě v Dubaji zavřeli. Nepřeháním. Velká část úspěchu stojí na naprosté kontrole veřejného života, tisku, politického spektra a třeba i sovobody slova. Dubaj jde směrem k modernitě, protože tam žádný jiný směr povolen není a není tam ani možnost ten směr jakkoli zpochybňovat. Napište na Instagram, že nesouhlasíte s čímkoli, co se v Dubaji děje, a je velká šance, že vás deportují. My se v Česku dohadujeme o jakékoli moderní stavbě, takže to nakonec většinou skončí tím, že žádnou nemáme. V Dubaji se o ní prostě rozhodne a nikdo nemá nárok jakkoli oponovat. Proto je Dubaj tam, kde je a vypadá tak, jak vypadá. Kdyby její Emír preferoval stavbu rakousky vyhlížejících chatiček, tak bude Dubaj nejpokrokovějším chatičkovým městem na světě, protože na to mají peníze a nikdo mu do toho nemůže kecat.
Je to správně? Jasně že není. Vždycky, když projíždíme autem po jedné z těch šesti až osmiproudých dálnic (v každém směru, pěkně prosím), tak si říkám, že je to prostě neuvěřitelný pokrok, před kterým člověk nemůže než smeknout. Ale zároveň si uvědomuji, že ten pokrok a úspěch jsou vybudovány na nelidských životních podmínkách mnoha expatů, a že za ně lidé platí nulovou demokracií, která je pro mě osobně víc než jakýkoli věžák.
Co vy, máte rádi Dubaj? A přemýšleli jste někdy nad tím, kde a jak se takové město v prostřed pouště vlastně zjevilo a co za to tamní lidé museli zaplatit a obětovat?
Na závěr jen tak pro zajímavost jsem na internetu našla pár fotek, které perfektně zachycují raketový rozvoj Dubaje:
Je bezva vidět, že někdo o věcech přemýšlí více do hloubky, dívá se na ně z víc směrů a nebere je jenom jako samozřejmost a fakt. Dělejte to dál.
Děkuji. Budu se snažit. 🙂
Nikdy som v Dubaji nebol a pokial to bude len trochu mozne, vyhnem sa mu oblukom. Ma to jediny dovod. Nechcem akokolvek prispiet k rozvoji mesta (ani dolarom za smiesnu bagetu, alebo uz len cisto mojou pritomnostou), akym je Dubaj, pretoze bolo cele vybudovane neludskych podmienkach a vsetko, co sa tam postavilo je skratka natrete niekoho krvou. Nevedel by som sa zbavit zapachu smrti, ktoru tam stretlo niekolko desiatok tisic ludi. A stale to samozrejme pokracuje. Ja skratka nedavam a nikdy ani nepochopim tento kapitalisticky stredovek, ktoremu nejde o nic ine, ako o moc a peniaze. Pre mna su to absolutne nepodstatne hodnoty, ktore iba krivia kazdemu cloveku triezvy pohlad na svet.
Avsak Maskat, to uz je ine kafe. Tam by som sa rad pozrel, pokial bude moznost.
A samozrejme diky za super clanok, ktory nie je tuctovy, ako vacsina v inych mediach.
Díky moc za komentář. Dubaj a Maskat jsou dva odlišné světy a dvě dost odlišné mentality. Je zajímavé vidět a zažít obojí, ale rozumím vám a vašemu rozhodnutí a smekám před vaším odhodláním a hodnotami.
Skvělý článek! V Dubaji jsem nikdy nebyla a ani to nepatří mezi místa, která musím co nejdřív vidět, i když jednou bych tam určitě ráda zajela už z hlediska architektury a urbanismu alespoň. Nicméně si to skvěle popsala a popravdě mi to dalo mnohem víc, než jakýkoliv klasický dovolenkový názory na Dubaj.
Děkuju! To je od vás moc hezký. Pokud máte ráda opravdu moderní budovy, tak jako já, tak je centrum Dubaje celkem ráj. Můj manžel zase rád zkoumá ještě nedokončené stavby a tam jich je požehnaně.
Mám to taky tak 🙂
V Dubaji jsem nikdy nebyla, ale v okolí stále někdo mluví o tom, jak toto město navštívil. Popravdě jsem netušila, že toto město vyrostlo až tak moc rychle. Je to úctyhodné a na druhou stranu i děsivé, když se nad tím zamyslím. Hodně mě překvapilo, že to v Dubaji funguje, ta kontrola nad vším je hodně drsná. Vždycky je to něco za něco. Každopádně super článek, zase jsem se něčemu přiučila, děkuju! 🙂
Díky moc za komentář. Jsem ráda, že jste se dozvěděla něco nového. Hromada lidí do Dubaje přijede a ani se nezamyslí nad tím, kde se tam všechno to kolem vlastně vzalo. A je to škoda. Ono každé město má příběh a člověk by tomu městu mnohem lépe porozuměl, kdyby si o tom příběhu něco zjistil.
Velice zajímavě a otevřeně pojatý blog. Děkuji za přiblížení situace. V Dubaji jsem nikdy nebyla a asi se tam ani nikdy nedostanu.
Děkuju. Nikdy nevíte, kam vás život zavane 🙂