V posledním příspěvku jsem se vám snažila přiblížit, jak vypadají takové běžné kuvajtské námluvy. Ono to ale ve finále je ještě mnohem komplikovanější. Takové normální kuvajtské svatbě totiž předchází řada lehce prapodivných kroků, kterými je prostě nutné projít, a které byly pro mě jako Češku téměř nepochopitelné.
Celá “operace svatba” začne přesně tak, jak jsem to popsala v minulém článku: máma chlapce, zavolá mámě dívky a zeptá se, zda je její Mariam k mání, že má doma moc hodného a šikovného Faisala, který si zrovna hledá nevěstu.
Pokud se mámě Mariam (a v lepších případech i samotné Mariam) švarný Faisal zamlouvá, tak se po telefonu předběžně dohodnout.
Dalším krokem je, že se všechny ženy (matka, sestry, babička, tety…) z Faisalovy rodiny vypraví mladou Mariam omrknout. Ne, Faisal se za ní nemůže podívat sám. Mariam totiž při této příležitosti není zahalená, aby si dámy mohly prohlédnout, zda se jí lesknou vlasy a jestli má hezkou pleť a takové ty důležité věci do života. Tenhle krok je dán spíše historicky. Dneska si totiž téměř jakoukoli Mariam můžete najít na sociálních sítích a některé kuvajtské Mariam už se ani nezahalují, takže lesk jejich vlasů oslepuje kdekoho v místních obchoďácích.
Pokud se dámám mladá Mariam zamlouvá, tak se rodiny dohodnou na datu pro jednu specifickou událost: Al Dazzah se to jmenuje. A tady doporučuji, aby všechny čtenářky zpozorněly, jelikož to je asi jediný krok, kterému bych se v našich svatebních zvyklostech nebránila.
Al Dazzah je označení pro krabici/bednu, kterou Faisal pošle Mariam, jako takový předsvatební dar. Ale nepředstavujte si to jako krabici z IKEA. Vypadá to nějak takhle:
Al Dazzah může být různých velikostí a tvarů. Liší se to podle bohatství rodiny muže. Ona ta krabice totiž není jen obložená všemožným zlatem a stříbrem, ona je nacpaná luxusními dárky. Od šperků, před parfémy, drahé látky, kabelky, závoje, perly, vonné dřevo… Prostě cokoli, z čeho stříká bohatství na všechny strany, aby rodina chlapce dokázala, že je Faisal schopen Mariam uživit a že je jí hoden.
Celková hodnota takové pěkné a moc sympatické bedny se liší, ale může se pohybovat od 80,000 klidně do půl milonu korun.
Pokud se na Al Dazzah nestane nic hrozného (což já si upřímně moc nedovedu představit, že…), tak se rodiny domluví na datu oficiální úřední svatby – tedy katb ketab. A to je podle mě ta nejsmutnější část, celého kuvajtského svatebního procesu. Tady se ukazuje, že Kuvajt má před sebou ještě kus cesty. Úřední svatba totiž znamená, že se oficiálně podepisují veškeré svatební papíry. Člověk by si myslel, že takové věci, by ti lidé měli dělat dohromady, ale není to tak. Faisal podepisuje papíry sám se svojí rodinou a za Mariam je poslán “pobočník”, který to za ni podepíše. Tohle v minulosti vedlo k tomu, že byly malé holčičky, které za ně provdaly jejich rodiny, aniž by o tom ty dívky vůbec věděly. Dneska už to velmi výrazně ustupuje, ale i tady se najdou “kmeny” (čti méně civilizované/vzdělané rodiny), kde se to stále dělá.
Dalším smutným faktem je, že ani po tomto kroku spolu pár nezačíná žít.
Dalším smutným faktem je, že ani po tomto kroku spolu pár nezačíná žít.
Úplně posledním krokem je svatební oslava. Jednou jsme si tak s holkama v práci povídaly a z jedné vypadlo, že bude mít malou svatbu. Tak mě zajímalo, co taková malá svatba znamená:
“Jen asi 100 lidí. Znáš to. Rodiny, nejbližší přátelé…”
Naprosto marně jsem se jim snažila vysvětlit, že u nás je 100 lidí fakt jako docela velká svatba. Pro ně je velká svatba 500, klidně 600 lidí.
Celá oslava je jedno velké divadlo. Obrovské sály, výzdoba se desítky tisíc korun, dívky, které na svatbu jdou jen jako “obecenstvo”, si najímají profesionální make-up umělce a kadeřníky, kupují si kvůli tomu nové, šíleně drahé šaty, které si pak často už nikdy nevezmou na sebe… Je to naprosté bláznovství. Matky mladých mužů mají ale tyhle události moc rády, jelikož si tam mohou vyhlédnout mladé single Mariam pro své Faisaly.
Až po téhle oslavě odjíždí pár na líbánky a konečně začíná společný život.
Celá oslava je jedno velké divadlo. Obrovské sály, výzdoba se desítky tisíc korun, dívky, které na svatbu jdou jen jako “obecenstvo”, si najímají profesionální make-up umělce a kadeřníky, kupují si kvůli tomu nové, šíleně drahé šaty, které si pak často už nikdy nevezmou na sebe… Je to naprosté bláznovství. Matky mladých mužů mají ale tyhle události moc rády, jelikož si tam mohou vyhlédnout mladé single Mariam pro své Faisaly.
Až po téhle oslavě odjíždí pár na líbánky a konečně začíná společný život.
O tom, jak to pak v takovém společném životě vypadá a často dopadá, vám napíšu zase příště!
To zní dost děsivě. Ale tak přiznejme si, že ani u nás, kde si žena vybírá sama, to často dopadá dost špatně…
Je i možné, že jsou spolu nakonec rádi. Slyšelaj sem od arabů, že : "…že láska přijde potom…"
Ale dovede si představit žít najednou s klukem se kterým vás nepojí ani zamilovanost?
Ono to děsivé samozřejmě je a mnohdy to nedopadne dobře. Mladých, kteří se tady rozvádějí, je čím dál víc.
Ony se tady holky modlí za dobrého manžela a aby ho měly rády a on měl rád je. Já si to představit nedovedu.