Příběhy z cest a každodenního života jedné lišky
Ne, není! A tady bych ten článek mohla s klidným srdcem ukončit. Ale to bych té zemi, kde si velmi spokojeně žiji už přes 3 roky, trochu křivdila. A to já zase nechci… Takže, abych byla fér, pokusím se nastínit níže, jak je to v Kuvajtu s turismem, co tady můžete čekat, pokud vás sem vítr opravdu někdy zavane, na co byste měli být připravení a co byste měli vidět. Číst dál
Česko zasáhla šílená vedra a sucho a spousta přátel mi píše, že teď je tam stejné horko “jako máš ty v tom Kuvajtu”! Na sociálních sítích sleduji kamarády, kteří už radši spí venku, než aby museli být zavření v pecích, kterým běžně říkají domov. A také se mi začaly množit dotazy, jak v takovém horku můžeme skoro celý rok sakra přežít! Roli hrají tři zcela zásadních faktory. Nastíním postupně a podrobně níže.
Za těch pár let, co svůj blog píši, jsem dostala docela dost emailů a zpráv. Některé z nich byly nepřátelské (prozaické Krávo! a nic víc – holt asi nebyl čas ztrácet čas psaním) a nepřející (Se ti to žije za ty arabský prachy!), jiné milé až nečekaně milé. Ale asi nejčastěji jsem narazila na dotazy ohledně toho, zda v Kuvajtu pracuji, jestli to pro mě jakožto ženu bylo obtížné, jestli mě tady muži tolerují a berou vážně a jestli toho nelituji. Tak jsem si řekla, že to sepíši, abych měla na co odkazovat. Číst dál
Včera jsem byla na pracovní schůzce a potkala jsem se tam s jedním velmi sympatickým a vzdělaným Kuvajťanem zcela neurčitého věku. Ony ty bílé dišdaši občas prostě matou a když pak ty lidi potkáte v “normálním” oblečení, tak je často ani nepoznáte, protože vypadají menší a vyvalí se jim špíčky, které ta bílá tak nespravedlivě skrývá. Ale zpět k tomu, o čem chci vlastně mluvit, že… Číst dál